Ale tak...Umím, ale ne tak, jak byste ode mě očekávali a ani ne tak, jak já osobně bych si přála a měla.
V Čechách žiju od devadesátého čtvrtého. Letos tomu bude patnáct let. Takže když mluvím svým mateřským jazykem, mám český přízvuk.
Když jsme žili ve Vietnamu, mluvila jsem vietnamsky bez jakkýkoliv problémů.
Prý jsem byla mluvka a vcelku i hláškoidní.
Jenže pak jsme se odstěhovali do Čech, naši mě dali na hlídání do české rodiny, kde jsem strávila sedm let. Chtěli, abych se asimilovala a naučila co nejrychleji česky. Zřejmě podcenili to, že se malé dítě rychle naučí druhý jazyk, avšak pakliže se neprocvičuje současně ten první, snadno jej zapomene.
Což se málem stalo i v mém případě. U "mamin" jsem mluvila česky, ve škole jsem mluvila česky. Kamarádi čeští, básničky české, písničky české (ale i ty vietnamské mám kupodivu stále v paměti).
Domů k našim jsem jezdila jen na víkendy a to jsem nijak zvlášť hodně vietnamsky nemluvila. Dodnes s tatínkem debatujeme česky (mluví plynule) a s maminkou jakž takž vietnamsky.
Takhle. Abych to upřesnila. Mám základy, dokážu vést povrchní konverzaci. Jenže co se zpráv nebo filmů týče - nejsem s to chytit hlavní myšlenku a odbornější termíny (nemůžu si ani vzpomenout, jak se řekne "socialistická republika"). Když se baví skupinka mých krajanů vietnamsky, cítím se jako vyvrhel a zcela mimo mísu. Čumím do prázdna a rozpačitě se usmívám.
Nedej bože, když po mně chtějí můj názor - trapně přiznám "Promiňte, já vám nerozumím."
Na to příjde ten samý scénář: otázky, proč neumím pořádně vietnamsky, proč se nechci učit vietnamsky....apod.
Ale já chci, akorát..postupně. Zkrátka - mám jiné priority, ale věřím, že to příjde...V budoucnu...
Skončím na pranýři?
Spousta mladých to tak má. Stále potkávám hodně Čechů, kteří se diví, když nás, Vietnamce, vidí se spolu bavit česky. Ostatně, mnohým Vietnamcům se to příčí, ale co naděláte.
Inu. Plně si uvědomuji svůj handicap (opovažte se, lidi, psát hendikep!!!). Na druhou stranu si ale říkám - nemůžu umět všechno.
Nemluvím plynule svým rodným jazykem, číst vcelku umím (ještě že máme latinku), ale nerozumím všemu. Ehm. Žel nejsem ni kulturně znalá,...
Ale ten umí tohle a ten zas toto. Vzájemně se doplňujeme a na tom, dle mého názoru, stojí fungování světa.
Nevím, jak se vietnamsky řekne "Slabý jihozápadní vítr k odpoledni zesílí, v nárazech dosáhne až 80 kilometrů v hodině. Bude doprovázen bouřkami. Takže si, prosím zajistěte okna, panáčkové."
Ani " Hospodaření nadnárodních společností v prvním kvartálu vykazuje značné ztráty."
Zato však umím výborné dušené kuře a dokážu vtipkovat v němčině. Až budu umět vtipkovat ve vietnamštině, dám vědět.
STÁLE VŠAK NA TOM NEJSEM TAK ŠPATNĚ JAKO PETRA NĚMCOVÁ. SLEČNA, CO (ne)PŘEDSTÍRÁ, ŽE UŽ NEUMÍ ČESKY. Promiňte,ale ty české modelky jsou fakt kozy.
http://www.youtube.com/watch?v=54Ga7CgFESg <-- kam se vkládá odkaz? HTML už neumím. Sorry. Jinak - Petra Němcová v Uvolněte se, prosím.
