Měla jsem nedávno možnost navštívit Polsko. To je profláklé svými trhy, kde se dá pořídit spousta všehokoliv za pár šupek. Tak mně cinklo, že máme s Poláky další společnou věc. Vyhlášené jsou především zdejší trhy zeleninové a květinářské. Lidé v příhraničí by mohli vyprávět.
Mezi trhovci se zákazníkům, kteří se nechají oškubat, říká slepice. Jak to v praxi vypadá? To přijdete ke stánku, vyberete si zboží a chcete ho dostat za nižší cenu, ačkoliv nemáte ánung o jeho skutečné ceně. Ale nepsaným pravidlem tržnic je smlouvání. Tudíž se jde smlouvat.
„Tři sta korun? To je hodně.“
„Kolik dáte?“ (I při smlouvání dodržujte etiketu a netykejte!)
„Tak za tohle tak…dvě stě.“
„Dvě stě třicet.“
Plácnete si. Myslíte si, že jste udělali kup jako prase. Skutečná pořizovací cena ono kousku je však takových sedmdesát korun. Samosebou závisí na produktu. Liž?
Kdykoliv kupuju cetky na těchhle trzích, vždycky prodělám, protože nemám odvahu říct si o větší slevu. Nebo množstevní slevu.
To jest deset ojro za tři prstýnky, slečno.
Ale zpátky. Tuším, že přesně jako slépky jsme museli přijít i těm Polákům prodávajícím při hranicích sazenice, jablka a vyhlášený sezónní chřest (víte, že se v Čechách kdysi taky pěstoval chřest? Komunisti to ale zasekli). Mí starší a zkušenější krajané (jelo se ve skupince několika Vietnamců a Němců rozličného věku), se pokoušeli handlovat nad cenou čerstvé zeleniny.
Sledovat halasný boj ostřílených kohoutů z jednoho dvorku (ne však líhně) byl zážitek vskutku libový.
„Tři kapusty a kilo chřestu za pět zlotých!“
„Nene, to vůbec. Sedm zlotých.“
Smlouvání skončilo oboustrannou dohodou a smíchem. Naši pánové si na konci neodpustili obligátní laškování s majitelkou stánku, pohlednou a dlouhonohou blondýnkou.
Trhovci jsou všicí z jednoho těsta. I když ti asijští spíše z jednoho rýžového pole.
Tak jsem zvědavá. V létě letíme do Vietnamu. Tržnice a pokřikující trhovci dotváří barevný kolorit země. Asijské tržnice jsou celkově jedna velká divočina, kde namísto lvů a jedovatých hadů číhají rázné a mazané trhovkyně, které se do vás zakousnou, a vy se z těch spárů nedostanete, dokud se nevyplatíte.
Začínám brát hodiny smlouvání (z opačné pozice!), aby nás tam neoškubali jako slípky. Když už se nechám dobrovolně oškubat v obchodních domech, tak aspoň na tržnici si zkusím vybojovat slevu již před sezónním výprodejem.
