a i marihuana. Určitě je vám pojisto jasné, co jsem tím chtěla říct. (Tohle by mohla být živná půda pro sebereflexi.)<--tato věta byla přidána jen z toho důvodu, že text v perexu byl příliž krátký. Budiž imaginárně přeskočena.
"Odvětví", ve kterých prozatimně "hrajeme prim". Na jak dlouho?
Ba, ba. Podnikání máme v krvi.
Jsme vynalézaví, houževnatí v tom co děláme, mazaní.
Dokážeme hledat skulinky v zákonech. V tom jsme si národem švejkovským vcelku podobní.
Docela mně ale nejde na rozum jedna věc.
Proč se naše komunita chová tak nelogicky a natolik sebedestruktivně? (Řečnická otázka)
Když si jeden otevře večerku, za několik týdnů/měsíců se vedle něj vynoří další. Když si otevře jeden hernu, za několik týdnů/měsíců se nedaleko otevře jiná nonstop herna. Stejně tak je tomu s ovocem a zeleninou. A tak dále.
Nehtová studia, říkejme jim pracovně "Nails" (vnská výslovnost: Ne-u), rostou jak houby po dešti. (Trošku mimo mísu, ale ženské - nechápu jak si můžete s těmi dlouhými a umělými drápy podrbat ucho?!)
Principy tržního hospodářství a obchodu celkově nejsou moje parketa. Ale i ten největší laik z laiků si spočte, že je to konkurence jak prase!
Ostrá konkurence byla již v dobách, kdy se začaly zakládat tržnice, kde se prodávalo (prodává) navlas stejné zboží. Ale jak vidno, našinec se ne a ne poučit. Raději si budeme lézt do zelí.
Však ono v době krize není radno riskovat v odvětvích neprověřených.
Chápu, že naskočit do rozjetého vlaku a podnikat v oborech, ve kterých se krajanům jakž takž daří, je mnohdy jediné východisko ze stavu stagnujících, až nulových příjmů.
Kuj železo, pokavaď je ještě žhavé. Nevadí že se spálíš. Hlavně, že je to železo.
Pak příjde jiná surovina. Otazník.
Nakonec zasejc řečnická otázka. Příjde (kdy?) doba, kdy tu bude minimum stánkářů, minimum manikérek, minimum večerkářů a minimum provozovatelů heren a většina z našinců bude pracovat ve rozličných firmách s českými kolegy? A jakože se děje?
Oh, zapomněla jsem nacionalistům říci, aby předchozí odstavec ignorovali. Sorry.
