Spolujízda? Ano, děkuji!

Stopaření se v Čechách netěšení moc dobré pověsti. Zřejmě tomu dost napomohl film Jindřicha Poláka Smrt stopařek. Dnes už to funguje lehce jinak. Sednete k počítači, kouknete a tadá, jedete.

Ti z vás, kteří často jezdíte křížemkrážem semazpátky, popřípadě tamazpátky, určitě znáte tzv. Carpooling, německy Mitfahrgelegenheit, česky spolujízda. Ti z vás, kteří neznáte, poznejte a popřípadě nebojte a vyzkoušejte. Je to výhodně pro obě strany. Zpravidla takhle dojíždí studenti nebo lidé, kteří jedou od rodiny nebo k rodině, z práce nebo do práce. Očekávat se od řidičů dá cokoliv, ale spíše nepočítejte s vyšinutými magory, kteří se pokusí sjet na nějaké z miliard výjezdů z dálnic a nějak vám fyzicky ublížit.

Jak ta celá věc funguje... (Tento článek mimochodem není žádná neplacená, a bohužel ani placená reklama. Je to dobrá myšlenka a dobré myšlenky by se měly šířit.)

Takže. Záleží na tom, kam pojedete. Jestliže jezdíte po Evropě, raději zkuste nějakou ze zahraničních centrál jako je Carpooling nebo Mitfahrgelegenheit (příležitost ke spolujízdě). Zadáte si do vyhledávání odkud kam, kdy chcete jet a pak, pokud někdo náhodou jede a má místo, tak se s ním telefonicky nebo emailem domluvíte. V Čechách funguje více stránek. Já osobně používám Jízdomat, který nabízí spolujízdy jak po České republice, tak i do zahraničí.

Spolujízdu využijí lidé pendlující často, méně často, ale ti, kteří si chtějí udělat malý výlet. Máme v plánu s dalšími zájemci jen tak náhodně kouknout, kdo kam na víkend jede, za kolik a prostě se sbalíme a vyrazíme.

Pokud jste řidič, který někam pofičí, má v autě volno a rád by společnost na dlouhou cestu, tak na stránky švihnete nutné údaje a popřípadě přidáte, kolik kaček budete chtít za cestu.

Od té doby, co studuju v Regensburgu, jsem spolujízdu využila hodně krát. Na tu úplně první jsme ale jely raději ve dvou. S kamarádkou jsme se domluvily s mladou dvojicí z Moravy jedoucí z Mnichova, ale zajeli pro nás do Regensburgu. Mým směrem takhle nejvíce pendlují Poláci z Opole. Je s nimi někdy těžká domluva.

Tak či tak ráda spolujezdím, protože:

Ušetřím pár kaček.

Šetříme přírodu a dálnice.

Pokecám si.

I ta pohodlnost a rychlost hraje roli.

Většinou potkám fajn lidi, přičemž následně zjistíme, že máme společné známé. Nebo si s paní řidičkou padneme do oka natolik, že spolu v Regensburgu vyrážíme v následující úterý na vietnamskou polévku Pho:)

A historek taky není málo. Jednou se mi stalo, že jsem nestihla večerní spolujízdu do Regensburgu, protože nám (holkám na výletě do zahraničí) v ten samý den ráno uletělo letadlo do Prahy.

Nedávno mi zas povídal jeden spolujezdec, že jeho kamarád jednou jel do Prahy v mega luxusní káře, jehož řidič - Turek, byl ověšen zlatými řetězy a prsteny. Zjev. Nebo dlouholetý taxikář.

Nebo když jsme tehdá jeli směrem na Mnichov. Hned za českými hranicemi nás odchytili bavorští policisté (což je normální jev) a koukali na celou tu parádu: postarší Škoda Octavia s německou značkou, řidič Čechoněmec, další spolujezdci Čech, Francouz a Vietnamka.

Inu...