Jelikož se nám, orientálním lidem, blíží nový lunární rok, jezdí velká část našich krajanů nejméně na měsíc do Vietnamu, aby mohli navšítívit rodinu a přátele v období nejkrásnějším a nejslavnostnějším. Je obecným zvykem, že když jedete na návštěvu nebo se odněkud vracíte, vezete spousty drobných dárků. A Vietnamcům (minimálně mojí máti) se to daří vést ad absurdum.
Viděli jste někdy Vietnamce na letišti?
Pokud ne, popíšu vám je. Poznáte je totiž na první pohled.
Vždycky s sebou táhnou objemný kufr, menší příruční zavazadlo a nejméně dvě další zalepené krabice či igelitky. Jsou to právě oni, kdo obvykle přesahují váhový limit. Tudíž pokud váha zavazadla k odbavení a příručního nesmí překročit 40kg, vězte, že Vietnamci (minimálně moje máti), budou mít cca 41,9 kg. Alespoň dálkové lety to umožňují, nemýlím-li se.
Jak jsem vám již zmiňovala v jednom ze svých dřívějších příspěvků, Vietnamci jsou děsulivě štědří. Neznám mnoho Vietnamců, co by se upejpali kvůli ceně dárku. Teda ti "tradiční". Malichernost se nám samosebou rovněž nevyhývá.
Tak či tak to vysvětluje, proč s sebou taháme obří zavazadla. Jsou v nich totiž většinou samé dárky.
Případ LETÍME DO VIETNAMU
Moje máti žije v dogmatické představě, že vše, co pochází z Evropy (ne vyrobené, ale pocházející!) je tisíckrát kvalitnější. Kdyby mohla poslat tunu dárků, vykoupí celý Schlecker.
Co obvykle veze naše rodina do Vietnamu?
Magnetické náramky (snižují krevní tlak).
Spousty kosmetiky: zubní pasty a zubních kartáčků (to samé zboží exportované do Vietnamu je pro střední vrstvu vcelku drahé), krémy na všechno - oční, pleťové, sprcháče a šampóny.
Spousty západní čokolády a Haribo ( seženete ve větších městech, stále však drahé), poněvadž si už taky potrpíme na sladkosti.
Čaje v pytlíčku. Je to totiž asi IN, nabídnout hostům evropský čaj.
Speciálně pro mé bratránky - klobásy a karlovarské oplatky.
Líbí se mně ale jeden náš zvyk. Před odletem domů přijdou na návštěvu známí. Obvykle také přinesou nějaký drobný dárek pro vaše rodiče. Třeba láhev dobrého pití, nějaké sušenky nebo peníze.
To mně přijde děsně fajn. Vaší povinností je pak ve Vietnamu zajít k jejich rodičům na návštěvu s nějakou tou drobností.
Ještě se mně líbí, že se chodí navštěvovat rodiny (hlavně pokud jsou to starší rodiče) přátel, které jsme si udělali v cizině, zde myšleno ČR.
Případ LETÍME Z VIETNAMU
Narozdíl od předchozího příkladu mnoholičnosti dárků, v tomto případě bych si dovolila označení miniexport potravin.
Spotřebního zboží netřeba.
Mnohem žádanějším produktem jsou potraviny. Všelijaké čerstvé bylinky, zeleniny, liči, durian (pro hrdiny), chlebovník, dračí oka, zázvorové bonbony, sušené bylinky a čaje, multifunkční černé fazolky a podobné serepetičky.
Hlavním vývozním artefaktem je ale sušený zelený čaj, který se tu pak spolu s bylinkami a ovocem rozdává po sousedech.
Těch 39kg potravinových srand je však třeba ihned po příletu/příjezdu rozbalit, by se nezapařily.
Vždycky když otevíráme kufr s bylinkami a zeleninou, celou chodbu zaplaví vůně skutečného Vietnamu.
A když vůně dojdou, počkáme si na pojízdné asia-obchody, které zajedou až k domu a přivezou čerstvé asijské potraviny.
Nebo si zajedeme do Sapy na nákup další zeleniny. I když ty voní jako umělý Vietnam.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ty z vás, kteřížto chcete napsat komentář ve stylu "Sbalte si kufry všichni a v tom vašem Vietnamu si zůstaňte.", bych požádala, aby z obecných zájmů nezahlcovali diskuzi. Ď.
