Odmaturováno (po staru) jest!

Promiňte mně tu středně velkou dramatickou pauzu. Však v době, kdy vám hoří koudel u zadku, každá hodinka či dvě jsou božím požehnáním. Navíc jsem se vzpamatovávala z hluboké deprese, frustrace a emo nálady, neboť jsem z maturitní písemky z ČJ dostala za tři. Sic originální myšlenky, ale chaoticky uspořádané, navíc jakési NESPECIFIKOVANÉ (a hlavně NEZPACIFIKOVANÉ) chyby. Však mě znáte lidi. Člověk energický, který jedná impulsivně, sotva kdy má ve svých myšlenkách uklizeno.

Tak. Včera touhle dobou jsem rozdýchávala příjemnou skutečnost, že to mám za sebou. Těžký šutr se svalil, aniž by mě zranil.

Stará maturita ze čtyř předmětů. Nestátní. Navíc s vyznamenáním.Taťka jako správný muž žádné přehnané emoce neukázal. Maminka byla ráda, velmi hezky se na mě culila. Tak jsem se na ně taky culila. Večer jsem dostala obálku s penězi. Hm, víte co? Zatím si je nechte u sebe.

Nerada bych viděla naše zklamané. Přecijen mají jen mě.

Stejně to bylo ouplně na palici. Poslední měsíc, co poslední měsíc.....? Poslední půlrok (kdo ví, možná už od loni) se maturitní ročník nebavil o ničem jiném než o téhle zkoušce. To se dá čekat. Poslední rok na střední škole uteče jako Usain Bolt, a to i bez těch zlatých tretrů. Poslední týden do hlavy nabušíte (nebo taky ne) toliko zbytečných informací, až to bolí. Poslední zvonění se ožerete a oblezete všechny, co můžete. Poslední minuty před zkouškou je vám na zvracení a poslední společnéokamžiky bulíte jak želvy.

Svaťák SE NADZVUKOVOU RYCHLOSTÍ TÁHL . Člověk odpočítává každý den. Pondělí a najednou neděle. A není to tím, že vedeme dny v týdnu opačně.

Je fakt, že jsem svou přípravu silně podcenila. Přiznám se, že jsem některé otázky ani nezkoukla a věřila v šťastný los. A ejhle! Ono se to podařilo.

Z angličtiny "Sports and Games" (I'm into jogging and swimming. Did you know Mike Jordan's girlfriend is white?)

Z češtiny "Česká poezie 30. let 20. století" (Aha, takže proletářská poezie spadá spíše do 20. let? Dobře, takže to jsem chtěla zmínit jen na okraj, tuhle proletářskou. Ale to jsem vám chtěla jenom nastínit vývoj, kterým si prošel Jaroslav Seifert, který se ve třicátých letech....atd.) (Ehm...nová slova tvoříme i spojováním, eee...nee...eee...to.....skládáním, což je typické například pro němčinu)

Z němčiny "Feste und Bräuche", které jsem totálně, s prominutím, zmrvila. ( Pfingsten und Ostern. Jaja, Neues Jahr - Einen schönen Rutsch! O Tannenbaum O Tannenbaum, wie treu sind deine Blätter!)

Ze ZSV  "Společenský vývoj a společenská změna" (Město u oblasti velkých jezer? New York? E? Ne? Aha, Chicago. Tak o chicagské sociologické škole jsem nikdy neslyšela.) (Takovou hezkou ukázkou fungující sociální skupiny je třeba naše třída,...heheh) (Lidové manifestace. Jan Patočka

Maturitní zkouška je cesta sebereflexe.  Výsledek pro mi nemá takovou hodnotu jako průběh a okolnosti. Byla jsem upozorněna na chyby, kterých se dopouštím. Ať už se to týká prezentace či přípravy. Super věc toto.

Vidíte, to je degenerace. Už se těším, až mě opustí snaha mluvit jak kniha. Pak přestanu mluvit spisovně a budu i ignorovat konjugace a deklinace.

Ale to je tepřivejc polovina práce. Ostuda bude, pokud se nedostanu na VŠ. Tady sice patřím k těm "lepším" studentům, ale ve Vietnamu bych si ani neškrtla. Tam je ostrá a krutá konkurence.

Takže tak.

Tímto děkuji určitým výjevům přírody (A počínaje, Ž konče), které mě celých šest let vedly po správné cestě, psychicky podporovaly a chápaly mé výstřední chování. Rodina, kemeredi, spolužáci, učitelé, kapři, grilovaná kuřata, mravenci.

Spešl thenks patří naší paní soudružce učitelce, která tohle bude pojisto číst. Člověk, který nám zajistil protekci, ve všem strašně moc pomohl a také přistřihoval drápky, když jsme se jimi krvelačně snažili ostatním vypíchnout votchiska.

6.B - lidé s budoucností. Lidé veselí a smutní, s hláškami a neokoukanými nápady. Lidé na zabití, lidé k... pomilování? Lidé, kteří mně ku srdci přirostli neskutečně. Lidé, se kterými jsem strávila báječných šest let. Lidé, kteří tvořili názorný příklad fungující sociální skupiny. Lidé, které dnes pohromadě uvidím naposled.

Lidé, kteří mně budou setsakramensky chybět.

Cliché nakonec. Ale mně je to šumák.

Teď jsem zjistila, že Jan Patočka zemřel před 89 (1977). Kruci a já jsem řekla, že tento signatář Charty 77 byl aktivní i během předlistopadových událostí. Trapas.