Můj druhý příspěvek se bude týkat včerejšího divadelního představení (konalo se tady u nás na maloměstě a bylo vyhrazeno pro studenty), jehož hlavní hrdinou je slepý, zato plně samostatný mladík. Dále vám poreferuji, jak jsme zažili na tomto představení menší faux pas a nakonec vysvětlím, co s tím mají společného čočky.
Tak prosím pěkně popořadě.
Jak headline napovídá - autorem komedie Motýli je Leonard Gershe. Stručně k ději : Dvacetiletý Don Baker (Vojta Kotek - mimochodem, talent od přírody! ), od narození slepý, je unaven přehnanou starostlivostí své energetické matky( Valerie Zawadská) a odstěhuje se do NY. Jeho sousedkou je svérázná, trochu naivní, devatenáctiletá Jill (Klára Jandová). Ti dva se během jednoho jediného dne setkají a sblíží (Tak jo. Vyspí se spolu. Abyste věděli, Jill krátké románky nedělají problémy). On ji povídá, jak se o něho jeho matka neustále chorobně bojí. Ona mu zas vypráví, jak se v 16ti vdala,rozvedla, jak se nikdá nezamiluje a jaký bezstarostný život si teď vede.
Báječný den však silně naruší (říkám to s nadsázkou) nečekaný příjezd Donovy matky, která o něj má starost, neboť je stále toho názoru, že její slepý syn se sám o sebe nedokáže postarat. Jak jistě tušíte, s lehkovážnou Jill se nepohodne. Proběhne několik hádek, díky nimž (i díky Jill) si paní Bakerová uvědomí, že Don je UŽ vlastně skoro dospělý , a ač slepý, mnohdy snad samostatnější než jakýkoliv jiný zdravý člověk. Mimochodem. Don je pozoruhodná postava - svůj handicap bere jako naprosto přirozenou věc, je vskutku sebeironický, má nadhled a je neuvěřitelně vzdělaný.
Pokud chcete vědět,co bude dál, zajděte se podívat na představení nebo si přečtěte knížku. Mně se osobně se to velice líbilo. Splnilo to vše, co mám na literatuře / divadle ráda : humor, inteligence, dobrý konec (nejsem zastáncem ne-happy endů,o tom však jindy) a dobré herecké výkony.
Teď ke zmiňovanému faux pas . Chápu, že někdo během představení dostane hlad a o přestávce si půjde něco koupit k snědku a chápu,že protože tam byla fronta, příjde o pět minut později na druhou část a ještě k tomu ukazuje, jaký byl důvod pozdního příchodu.Fajn. A chápu, že se někomu během představení tak ukrutně CHCE a MUSÍ! A chápu (možná i chňápu), že když sedí na opačném konci než je jediný vchod/východ do/ze sálu, tak musí dotyčný projít okolo pódia.
Ale NECHÁPU, proč se neskloní, ba jde vzpřímeně a navíc pomalu a drsňácky. A to až natolik, že vystupující herec ve vedlejší roli přeruší svůj hraný monolog, obraceje se na daného mladíka z hlediště , který si to ŠNEKOIDNĚ štráduje před pódiem , s otázkou : "Vše v pořádku? My počkáme! "
Mladík z našeho ústavu zřejmě pochopil,že to bylo na něj, a tak se tiše omluvil a spěšně si sedl na své místo.
Navíc. V hledišti byla spousta inteligentních puberťáků, kteří po zhasnutí světel v sále zareagovali naprosto typicky a "nepřekvapivě". Rozsvítili své fungl spešl multifankční a sjůpr mobily, křičejíc po sále rádoby IN a neotřelé věty typu : Ježíš,nešahej na mě! Ty vole, ty jsi prase,dej tu ruku pryč! apd.
A pointa? Nejenže je náš okres znám jako typický postkomunistický balíkov ( viz návštěva prezidenta Klause v únoru ) s 6 supermarkety na 15 tisíc obyvatel, ale teď si nás budou taky pamatovat jako naprosté kulturní ignoranty. Mimochodem. Abych dodala : Když u nás v kině běží nějaký "OBYČ" film (Edith Piaf apd.) , z těch 15 tis. lidí se nenajde ani 5 lidí, kteří by na to šli. Že by ceny lístků byly tak vysoké? Cca 70 kaček. Není čas? Já osobně mám problém s dojížděním. Toť vše.
A poslední část bude o čočkách : To byla taková asociace k tomu divadelnímu představení, Don je slepý, přesto "vidí" věci, které my přehlížíme. Já osobně velmi dbám detailů. Teda pokud je vidím. Jsem totiž krátkozraká. Mám sice jen minus 3 dioptrie a oproti jiným jsem vcelku ještě "fpoho", ale na druhou stranu - není to příjemné, když nemáte nasazené brýle, někdo mává a vy máváte zpátky, v naději, 1) je to osoba, kterou znáte a 2) mával vám. Tahla oční vada mi začíná být na obtíž. Je nepraktické nosit brýle (na vyžádání pošlu seznam činností, kdy okuláry překáží)
V budoucnu bych chtěla podstoupit laserovou operací. Jaké máte zkušenosti vy? Ach jistě... proč ty čočky? Pane Wichterle, zítra si je jdu zkusit nasadit. Ačkoliv jsem je dříve nechtěla, myslím, že mi ulehčí život. To jen,abyste věděl . Ale neříkám hop, dokud nepřeskočím. Tedy, dokud si je nenasadím.
