Chutnajívám turisti? Respektive lačníte po obsahu jejich batohů? Přináším vám jednoduchý recept, jak si to nejlépe připravit! (ne)Osvědčený romský recept.
Porce pro cca 3 osoby (+ a pokud je pokrm výživný, tak se dostane i na menší)
Příprava: pro začátečníky / pár minut + výběr potravin (turisty)/ vaření ve větších skupinkách zajišťuje úspěch.
To si takhle vyberete jednoho či dva osamocené turisty, třeba v metru.
Počkáte až budou vycházet ven a budou obdivovat tu architekturu okolo. A hermeticky je obklíčíte.
Když vám do cesty náhodou skočí jedno malé asijské kuře a když jste na samotné vaření jen tři, postupujte takto: první (větší kuchař) hlídá, jestli asijské kuře nekouká a správně leží u mrazu, druhý - respektive druhá, kuchařka, jde před kuřetem. Nejdůležitější je šéfkuchař, který však porcuje turisty - nenápadně se jim snaží otevřít batoh.
Dva zbylí kuchaři, neschopní, podcení hlídání kuřete. Kuře vidí šéfkuchaře v akci, začne kvókat:
"HEJ HEJ HEJ!!!"
V tu chvíli se probudí oni dva kuchtíci. Statný se snaží tělem kuřeti bránit ve výhledu, kuchařka se otočí na kuře s prosbou "o cigáro" (hej jako, viděli jste kuře někdy kouřit, vy bláhoví?)
Třetí kuchař se leká a aniž by doporcovat, mizí kdesi v útrobách matičky Prahy.
Turisti zmateně a šokovaně koukají. Prý nic v batohu stejně neměli.
Kuchaři byli bez večeře. Tentokrát.
----------------------------------------
To byl teda zážitek vám povím.
Víte co, Romové si stěžují, že jsou k nim Češi BLÉ, ale musí si uvědomit, že si to dělají z většiny sami. To samé platí u všech jiných menšin. Otázka, jak moc do toho mluví média, je bezesporu jasná. Je psychicky idiotské, že všechny negativní jevy určité menšiny přebijí ty pozitivní, ač jich, tedy těch pozitivních, bude stejně, ne-li více.
Jinak. Vyrůstala jsem na vesnici mezi Romy. Měli práci, ale to jak vypadal jejich rodinný život,...Hrůza! To ve mně, tehdy dítěti, vyvolávalo pocit, že Romové nejsou schopni se mít navzájem rádi. V oné vesnici jich je teď už docela hodně a lidé, kteří s Romy do té doby neměli problémy, si na ně začínají stěžovat.
No, ale abych se vrátila ještě k té příhodě - zhruba po pěti minutách jsem se s bijícím srdcem vrátila zpátky do metra a čekala na jeho příjezd.
Koukám po lidech okolo a vidím Lubomíra Lipského. Přistupuji k němu a popřeju mu hodně štstí a hlavně zdraví, aby mohl i nadále točit filmy. On, překvapen, že kuře zná české herce, děkuje a složí kuřeti kompliment.
Kuře je dojaté a loučí se.
Dvě zcela protichůdné situace během pěti minut. Tak takový je ten život! Aha.
