Autoškola, aneb jak jsem poprvé řídila

Povyprávím, jak jsem poprvé nastartovala, zařadila,rozjela se a .....prudce zabrzdila.

Tak. Vosumnáctý rok a půl, fůra povinností , ale i možností. Takže SE NAŠI ROZHODLI, že půjdu do vrm vrm učení. Tak jsem šla. Začala jsem před třema týdny. A za volant jsem si mohla sednout až dnes, poněvadžto Czech Point nefunguje tak, jak by správný Czech Point fungovat měl, a tedy svůj čistý výpis z trestního rejstříku jsem dostala až tento týden. Drazí spolužáci mají již čtvrté jízdy za sebou a já dnes,konečně, vyjela s instruktorkou na cvičák.

Trocha informací ohledně světel (už jsem to zapomněla,ale svítí se potkávacími světly,drahá), kapalin u motoru (opět zapomněla) a pak to přišlo. Důležitý mezník v mém životě. Nastartovala jsem, zařadila jedničku,pomaličku pouštěla spojku a přidávala plyn. Fábka se dobrovolně nedobrovolně( či nedobrovolně dobrovolně? tak či tak - mé rozjíždění mi přišlo jako když Don Quijote dává své herce povel : "Kupředu! Statečně a nebojácně! Hlavně pohni , prosimtě!") rozjela a já si říkala, jaký jsem BOREC :))

Ale pak to přišlo. Rozjíždění jsme museli trénovat, abych si to zautomatizovala (a následně doma zapomněla, hm) a tady byl kámen úrazu. Nedokážu se rozjet plynule. Autíčko zakašle, zakucká se a konec. Chápu,že napoprvé to tak obvykle bývá, ale měla jsem pocit, že by mi tohle zrovna MOHLO jít. Můj tatínek mě rezolutně odmítá zasvětit do tajů řízení automobilu, poněvadž se mojí postihu, v případě, že bychom byli lapeni. Proto jsem zčásti znevýhodněná a oproti frajerům,kteří jezdí již od svých 14 let, také dost nezkušená. Budu na tom muset pěkně zapracovat.

Tak jsme si tak hodinku jezdili okolo cvičáku a pak to přišlo zase. Měla jsem vyjet na místní komunikaci. Docela štěstí, že na maloměstě nejsou křižovatky a semafory na každém rohu. Vyjela jsem na hlavní silnici a tu se zničehonic zjevil velký problém číslo dvě. Mám tendence stáčet volant ke středu, respektive do protisměru. Takže jezdím z dělící čáry na pravou krajnici, z pravé krajnice zpět k dělící čáře a neustále dokola. Řidiči za mnou museli mít pocit, že mají co dočinění s opilcem.

Resumé: Baví mě to, ale je to větší psycho, než jsem si myslela. Co tepřiv teorie! No budiž. Uvidíme za dva měsíce.

Mimochodem. Uvědomila jsem si, že mi jízdy na autodromu budou k ničemu. A to jsem se ještě neučila couvat a parkovat.