po delší odmlce mi dovolte navázat na poslední článek týkající se otázek, které jsou mně frekventovaně pokládány. Tudíž dnes pokračujeme v krasojízdě a probereme si další tři zvídavé otázky, které jsou úsměvné, ale mnohdá dokáží i pěkně zaskočit.
I tedy první:
A UMÍŠ TAKOVÝTO KUNG-FU? (kupodivu sporadicky doprovázeno typickou gestikulací představující bojové chvaty)
--> Ne kámo, ale umím takovýto KUNG-PAO.
Vlastně nevím, zda-liž bych dokázala vytvořit tento čínský (čínský!!!) pokrm tak, aby byl stravitelný.
Zkrátka. To, že někdo vypadá asijsky, neznamená, že je další Jackie Chan.
AHOJ. NEBŘIBRALA JSI?
--> Asi jo, když to říkáš. Od té doby, co bydlím mimo domov, mi nemá kdo vařit. Jsem líná si vařit jen pro sebe. Tak jím samé sušenky, bagety, polotovary apod. Chudák žaludek.
Zajímavé je,že pokud je někde na kolejích větší skupinka Vietnamců, tak si společně vaří, jedí společně a společně aj zasmradí chodbu rybí omáčkou. A zbytek ubytovaných má po ptákách, ha!
Ale. Kdejaký homo studentius nemá čas, dovednosti, ba ni vůli si uvařit něco "normálního". Ještě, že existují obědové menzy, věci z prášku, sáčku, krabice, zkrátka cokoliv instatního. Nudličky a ták.
Jinak - neříkejte "čínská polévka". Většina těchto produktů na pultech pochází z velké části z Vietnamu. Nazvěme ji "multifunkční asijská instatní nudlová polévka".
Tu se jí jako polévka, tu jako smažené nudle (lehce osmažit na cibulce, zamíchat s vajíčkem), tu se dá žďobat jako chipsy. Zkuste to.
Zpátky k váze - obecněji. Evropští Asiaté (a ani ti asijští Asiaté) už nejsou tak štíhlí jak bývali. Strava je vydatnější, na živiny bohatší. Asketický život je dávno pasé.
"Kdo z vás taky nakupuje v dětském?"
"Nejste správné asiatky, když máte velké zadky." D.T.T. z recese
Asijské tetičky jsou lidé charakteru zvídavého a drobnohledového.
TO JÍ VYBÍRÁ BLECHY?
--> Nevím, zda-liž jste na to někdy již narazili. Obrázek dvou vnských žen. Jedna sedí nad druhou a s pinzetou se jí prohrabuje ve vlasech.
Vězte, že se nejedná o žádné blechy ani jiné potvory tohoto druhu. Žena a pinzetou totiž trhá druhé ženě šedivé vlasy.
Nevýhodou havraních vlasů je to, že jsou šediny mnohem viditelnější.
A ŘÍKÁM SPRÁVNĚ TO TVOJE JMÉNO?
--> Ne, neříkáte.
Jaký Trank?!
Je to "Čan".
Nedivte se pak, že se představujeme českými jmény. Nejsou však překladem našich skutečných. Jinak bych se musela jmenovat Stránka, moje maminka Vůně, tatínek Krájet, bratranec Škola, teta Čtyři, další teta Kulatá, někdo Kbelík, někdo Osm, někdo Muž, někdo Hruška apod.
Ohledně jmen:
první je příjemní po otci (Nguyen, Tran <č>, Do, Pham <f>, Hoang, Vu,...)
druhé je druhé jméno - přídomek - prostřední jméno. Spolu s křestním jménem obvykle vytváří nějaký hlubší význam - třeba Jarní květ, Mléčná dráha apod. Pomocí prostředního jména rozlišujeme, jestli je daná osoba muž či žena (typicky mužská: Van, Quang, Quan, Duy, ... a ženská: Huong, Thuy, Thu, Thi, Phuong, Ngoc ...)
třetí je křestní jméno. Přitom se dá použít křestního jména i jako jména prostředního. Pak se z toho dají vytvářet různé variace. Některá křestní jména se dají užít i pro ženu i pro muže (Phuong, Giang, Anh, Le,...). Potom se rozlišujeme pomocí prostředního jména.
Tak třeba:
Hoang Van Phuong je zpravidla muž.
Hoang Thi Phuong je zpravidla žena.
Narazila jsem na jméno Hoang Ngoc Phuong. Tipovali byste, že je to žena, že? Zpravidla. Pro tentokráte to byl ale muž. Hm...
Není to složité, ačkoliv se to může zdát. Chce to jen lehký cvik.
