Zelené sny bohatých jsou bičem na chudé

Vzhledem k tomu, že ve svých blozích často kritizuju ekologické aktivisty, se mě pár lidí ptalo, co mě na nich vlastně tak štve. Pokusím se odpovědět dalším blogem.

V první řadě, a už jsem to opakovaně psala, mi vadí zneužívání ochrany životního prostředí k tomu, aby si skupinka lidí napakovala kapsy. Příkladů je spousta, ale v českém prostředí bohatě postačí připomenout nechvalně známý solární boom, který nás všechny stojí bilion korun, což je pro lepší pochopení tisíc miliard, které platíme částečně přímo na složenkách a částečně na daních.

Ve druhé řadě mi vadí, že se mluví neustále jenom a jenom o emisích CO2. Všechny možné aktivistické organizace demonstrují, lezou někam na rypadla, lepí se k silnicím, nebo dokonce blokují provoz metra, to všechno jenom kvůli CO2. Navíc to dělají v Evropě, která produkuje jen desetinu celkových emisí a navíc jako jediný kontinent na planetě emise drasticky a za obrovské peníze snižuje. Ti samí aktivisti přitom kašlou například na neustávající záplavu plastů, které končí v oceánech, kašlou na to, že se neustále nesmyslně převáží všemožné zboží po celém světě sem a tam, kašlou na to, že pro výrobu jejich milovaných obnovitelných zdrojů musejí děti v Africe v nelidských podmínkách těžit kobalt, stříbro a další suroviny.

A to mě přivádí k tomu, co mi vadí úplně nejvíc. Celé to zelené šílenství směřuje k tomu, že hrstka hodně bohatých bude ještě bohatší, pár milionů celkem bohatých bude mít dobrý pocit, že svou podporou zelených myšlenek a třeba nákupem elektroauta zachraňují planetu, kterou samozřejmě jinak znečišťují neustálým létáním v letadlech a dalšími aktivitami, které si nechtějí odepřít. No a pak je tu ta drtivá většina chudých, mezi které patřím i já sama, kteří na to doplácejí. A o tom se samozřejmě nemluví. A pokud o tom ti různí zelení mluví, tak vše lakují na perleťově růžovou.

V době zahájení slavné německé Energiewende řekl tehdejší ministr životního prostředí Jürgen Trittin, že podpora OZE bude stát průměrnou domácnost zhruba 1 euro za měsíc, což přirovnal k ceně jednoho kopečku zmrzliny. Dnes už je to ale 26 eur za měsíc, což ročně činí v přepočtu zhruba 8.4 tisíce korun. Německo má dnes nejdražší elektřinu v celé EU.

Ve Velké Británii ohlásili, že už v roce 2030 zakážou prodej aut se spalovacími motory. Koupit bude možné jen elektroauta. Jen pro ilustraci, vloni se v Británii prodalo 2,3 milionu aut, elektrických z toho bylo jen 38 tisíc, tedy zhruba 1,5 procenta. Odborníci spočítali, že Británie bude muset vyrobit dvojnásobek elektřiny než dnes, o neskutečném počtu dobíjecích stanic a změnách v přenosové soustavě nemluvě. Navíc, dnešní motorismus přináší do britského státního rozpočtu 40 miliard liber ročně (zhruba pět procent celkových vládních příjmů), zejména na daních z pohonných hmot. Čím budou tyto peníze nahrazeny?

Hledala jsem si ceny elektroaut. Nejmenší Škodovka začíná na ceně půl milionu korun. A to je malé autíčko, které má papírový dojezd 250 kilometrů. Pokud někdo (skoro každá rodina) potřebuje větší auto s delším dojezdem, jsou ceny někde o milionu výš.

Co to tedy všechno bude znamenat? Chudí lidé budou odsouzeni k tomu, že už si auto nebudou moci dovolit. Nejen proto, že bude strašně drahé, ale také proto, že budou muset zaplatit mnohem víc za drahou elektřinu a teplo, ale i za spoustu jiných věcí a služeb, které budou sice možná zelenější, ale také dražší.

A to všechno je strašně nespravedlivé. A strašně mě to štve. A proto budu dál psát a kritizovat. Věřím, že nebudu sama. Když nás bude víc, třeba se povede aspoň něco změnit.