Z ruské louže hurá pod čínský okap

Evropa se po letech dobrovolného zanořování snaží rychle vynořit z louže závislosti na ruském plynu a dalších surovinách. Podle všeho se však žene sušit přímo pod čínský okap.

Německo chce do roku 2035 získávat 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Podle deníku Süddeutsche Zeitung s tím počítá připravovaná novela zákona o obnovitelné energii. „Putinova válka na Ukrajině ukazuje, že je naléhavě nutné urychlit náš přechod na čistou energii. Nastal čas řešit naše zranitelná místa a rychle se stát nezávislejšími v našich možnostech v oblasti energetiky. Přejděme na obnovitelné zdroje energie rychlostí blesku,“ apeloval místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Přidali se samozřejmě i zástupci různých ekologických organizací.

Problém však je, že kromě řady dalších problémů, o kterých si povíme za chvíli, pochází téměř vše, z čeho se skládají například solární či větrné elektrárny, z Číny. Ta má téměř monopol na vývoz solárních panelů. Našla jsem, že v roce 2020 Čína produkovala 69,8 procenta celosvětové výroby fotovoltaických modulů. Na druhém místě byl Vietnam s pouhými 7,9 procenta. Ostatní země jsou v této oblasti zanedbatelné. Jiné zdroje uvádějí, že dominance Číny je dokonce ještě větší.

Problém je ale i se surovinami, z nichž se obnovitelné zdroje energie vyrábí. Čína už dnes na různých místech světa, hlavně v Africe, těží 85 procent surovin, které jsou nezbytné pro výrobu obnovitelných zdrojů. Jde například o kobalt. Čína také vykupuje drtivou většinu lithia, které je potřebné pro výrobu baterií například do elektromobilů.

Je až neuvěřitelné, že západní svět sice překotně tlačí obnovitelné zdroje, ale tak hrubě podcenil, aby byl v jejich výrobě alespoň částečně soběstačný. Když tak německá ministryně zahraničí Baerbocková tvrdí, že investice do obnovitelných zdrojů znamenají zároveň investice do svobody a bezpečnosti, tak zkrátka nemá pravdu, nebo rozhodně ne úplnou. Němci ale jako by byli nepoučitelní. S obrovskou ostudou se zdráhají opravdu pomoci Ukrajině, protože jsou závislí na ruských surovinách. Snaží se z této závislosti vymanit, jenže to dělají tak, že z ruské plynové louže uhánějí přímo pod čínský obnovitelný okap.

Nicméně z hlediska klimatu a ochrany životního prostředí to je určitě správná myšlenka. Opakovaně jsem varovala před tím, že plyn je nebezpečná a slepá ulička. Moc mě mrzí, že to zabedněným politikům musela dokázat až šílená Putinova válka.

Jenže tentokrát, řekněme na druhý pokus, už by se to mělo dělat s rozmyslem. Mělo by se vyřešit, jak a čím se budou OZE vykrývat při nepřízni počasí. Stejně tak je nutné vyřešit, jak se budou recyklovat všechny ty miliony solárních panelů a rotorů větrníků. Zatím to totiž nikdo neumí. A jejich životnost není příliš dlouhá.

Když ale poslouchám Baerbockovou, Timmermanse a další, tak se bojím, že se na nějaké rozmýšlení zase vykašlou. Poženou se z ruské náruč do čínské a za pár let si budeme zase drbat hlavu.