Povolenky ani německé bláznovství nestojí za rozpad EU

Na příštím zasedání Evropské rady Polsko navrhne pozastavení systému emisních povolenek. Pokud nedojde k jeho reformě, chce Polsko ze systému vystoupit. Ke kritice se přidávají i další vlády včetně české. Vzpamatují se lídři unie?

Elektřina i plyn jsou nejdražší v historii. A budou dál brutálně zdražovat. Cena elektřiny poroste podle stále ještě ministra průmyslu Havlíčka v příštím roce o dalších 30 až 50 procent, cena plynu o 50 až 70 procent. To samozřejmě přinese další zdražování veškerého zboží. K tomu stále čelíme covidu a už dnes vysoké inflaci.  Krachují firmy, lidem se vede hůř a hůř.

Polsko dalo Evropské unii jasně najevo, že alespoň částečně může situaci řešit, protože neustále rostoucí ceny povolenek mají na cenu elektřiny hodně velký vliv. Podle všeho zhruba třetinový.

Evropská unie má teď na výběr ze dvou možností a tím také ze dvou cest, kterými se vydá. Buď si bude dál stát za svým zeleným tažením bez ohledu na následky, nebo si uvědomí, že je ohrožena její jednota a upřednostní ji tím, že udělá reformu nefungujícího systému povolenek a celkově sama sebe.

Měla by jednoznačně zvolit druhou možnost. Sám projekt Evropské unie je totiž skvělý. Jde o nejúspěšnější mírový projekt v historii lidstva, který zároveň vytvořil velký silný ekonomický trh a dal dnes už zhruba půl miliardě lidí skvělé možnosti pohybu přes hranice, možnosti práce i studia a řadu dalších benefitů.

Tento skvělý projekt se však již před drahnou dobou začal zadrhávat na tom, že má část lidí (a nejspíš i států v čele s Německem) tendenci diktovat ostatním, co je to opravdové dobro. Nějaké problémy byly samozřejmě i dřív, ale situace opravdu eskalovala nejprve s migrační krizí a teď s Green Dealem.

První ranou pro jednotu unie byl Brexit. Ale Británie byla vždycky ostrovní země a tak trochu svá. Nyní ale reálně hrozí, že budou sílit exitové tendence dalších zemí. Pravděpodobně hlavně těch chudších z východní části unie, pro které je brutální zdražování energií mnohem víc bolestivé než pro bohaté země.

Stojí to unii za to? Stojí to za to Ursule von der Leyenové? Stojí to za to Německu? Těžko říct. Možná ano.

Ale nemělo by, rozhodně ne kvůli Green Dealu. Ten je totiž naprosto nedomyšlený a nepřipravený. Jasným důkazem je, že neexistují dopadové studie opatření. Naopak otázkou je, proč neexistují? Buď kvůli tomu, že se vše zavádí naprosto překotně. Druhá možnost je, že je víra zastánců Green Dealu v jeho úspěch natolik bezbřehá a slepá, že dopadové studie zkrátka neřeší. Pak je tu ještě možnost třetí, a sice ta, že dopadové studie nebyly vypracovány schválně, protože by ukázaly krutou realitu.

Pokud platí třetí možnost, je to k pláči, ale ani předchozí dvě možnosti nejsou rozhodně důvodem k jásotu. Naopak.

I bez dopadových studií je totiž jasné, že Evropská unie, která vypouští nyní už jen asi 7% emisí a neustále je snižuje, globální klima rozhodně nezachrání. Globální emise porostou dál. Ty Čínské (zhruba třetina světových) minimálně do roku 2030.

Už jen proto, i kdyby pro nic jiného, rozhodně nestojí za to Evropskou unii rozbít. Je jasné, že o budoucnosti EU rozhodnou především Němci. Ať už předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, nebo nová německá vláda, která hodlá pokračovat v zavírání jaderných elektráren, ty uhelné chce zavřít ještě o osm let dřív, než doporučila německá uhelná komise, a zavázala se, že nenechá klesnout cenu emisních povolenek pod 60 eur. A vedle toho všeho také rozhodne, zda dotáhne v minulosti dojednaný pakt s Ruskem o tom, že zelená Evropa bude ve skutečnosti závislá na ruském plynu.

Za sebe a Českou republiku říkám: Němci, prosím vzpamatujte se. Evropo, prosím vzpamatuj se. Nestojí to za to.