Bude válka kvůli igelitu, nebo kvůli H2O?

Česko vyschlo, Filipíny nechtějí kanadský odpad a mikroplasty jsou už i v alpských ledovcích. Katastrofické předpovědi se v novinách objevují jedna za druhou. Která je ta opravdu vážná?

Filipíny by mohly vyhlásit válku Kanadě. To je samo o sobě bizarní. Jenže důvod potenciální války je ještě bizarnější! Filipínskému prezidentovi Rodrigovi Dutertemu došla trpělivost s plastovým odpadem, který do jeho země vyvezly kanadské firmy před čtyřmi roky. Pravda, nevyhrožuje skutečnou válkou, ale tím, že se „Filipíny pustí s Kanadou do války“ což je dramatický slovní obrat, ale reálně je zřejmé, že o skutečnou válku nejde ani zdaleka. Zatím.

Zatím.

Jenže co když to „zatím“ skončí již za pár týdnů? Nikdo vlastně neví, kam všude země sdružené v Evropské unii za posledních 20 let vyvážely své plastové odpady s tím, že přijímající země si s nimi nějak poradí. Tedy ne nějak. Že je recyklují! To co neumíme, nebo nechceme dělat v Evropě, hravě zvládne nějaká čínská provincie, vietnamský ostrov, nebo některá z oblastí Bangladéše. Fakt?

Fakt tomu věříte? Ne, že byste nemohli. Můžete. A všichni vás v tom utvrzovali. Jenže pravda je, jako již tolikrát, zřejmě někde jinde. Ani Čína, ani Bangladéš, ani kdokoli jiný mezi těmito zeměmi, nedokáže bezezbytku recyklovat plasty. Pokud se o to vůbec snaží. Navíc však Čína zakázala dovoz absolutní většiny plastového odpadu. No, kdo by se tomu divil? Příkladu Číny následují i další asijské země. Dovoz plastového bordelu zakázalo i Polsko, proti témuž jde jednoznačně i Česko. Rumunsko snad zatím přijímá. Jak dlouho bude přijímat, nikdo neví. Ale i kdyby přijímalo sto let, nebude to úplně dobré řešení.

Za prvé, nikdo neví, kolik evropského odpadu by se do rumunských roklí mohlo vejít. Za druhé, nikdo neví, kolik odpadu je potřeba celosvětově „uklidit“ každý měsíc. Každý týden, každý den… Velké asijské řeky se staly Velkými plastovými řekami, jež do Pacifiku, potažmo světového oceánu, posílají absolutní většinu plastového odpadu světa. Afrika se Asii snaží ze všech sil dohnat. To jistě bude ještě nějaké roky trvat, Ale svými investicemi jí v tom vydatně pomáhá Čína. Nejlidnatější země světa, která sama generuje čtvrtinu světových emisí CO2 a pět z deseti „nejplastovějších“ řek teče jejím územím.

Ovšem zprávy o plastech v mořích, v žaludcích velryb, nebo v alpských ledovcích, to jsou zprávy o tom, co je „někde daleko“. Daleko víc se Čechů dotkne zpráva o tom, že už před koncem dubna je v zemi sucho. To samé platí zhruba v půlce Evropy. Čím jižněji, tím hůř. Ještě to není katastrofa, ale pozítří by již mohla být. Nebo ne. Kdo ví?

Jak dlouho vydrží pšenice bez vody? Jak dlouho vydrží bez vody brambory? Jak dlouho vydrží bez vody McDonalds? Česká televize? Že nevíte?

Tak jak dlouho vydržíte bez vody vy?

EU se v poslední dekádě zavedla na snahu o alternativní energetiku, postavenou na neřiditelných a nepředvídatelných obnovitelných zdrojích. Jejím cílem je zabránit celosvětovému oteplování. Jenže, není důležitější vysychání zhruba poloviny Evropy?

O možnosti válek kvůli vodě už se pár let celkem nesměle píše. Filipínský prezident připomněl možnost válek kvůli odpadům (byť ta filipínsko-kanadská vážně není moc pravděpodobná). Další možnou válkou je ta o loviště ryb, nebo ta o zamezení nelegální migraci. Ne, že by tyhle, nebo jakékoli jiné války někdo chtěl. Stejně jako nikdo nechce válku o vodu, třeba mezi Maďarskem (již nyní vyschlým jako troud) a Rakouskem, které celoročně zásobuje sněhová a posléze ledovcová voda. Jenže co když voda v Maďarsku letos prostě nebude? Nebo kdekoli jinde?

Dokáže EU poskytnout účinnou pomoc? A pokud ne, má nárok na existenci? Aby to celé bylo ještě složitější: Dokážou si ohrožené země, včetně té české, poradit bez Bruselu?