11 otázek pro Zelenou pardon Evropskou komisi

Na zásadní otázky týkající se přestavby společnosti a ekonomiky v evropských zemích nikdo věrohodně neodpovídá a další přibývají. Při pohledu do médií, jež tyto otázky nekladou, se navíc zdá, že jde spíš o otázky přímo zapovězené.

1. Proč se má co nejrychleji přecházet z uhlí na plyn, když jejich celkové emise CO2 jsou prakticky stejné a navíc ho musíme dovážet z problematičtějších lokalit, než uhlí? Že jsou celkové emise oxidu uhličitého z plynu (od těžby po spálení) zcela srovnatelné s těmi z uhlí je EK známé nejpozději od roku 2015. Přesto to ve svých plánech nezohledňuje. A o spolehlivosti importu plynu jsme se v posledních měsících dozvěděli všichni dost… 
2. Z čeho bude elektřina a teplo, když nebude foukat a svítit? V zimních měsících je produkce z obnovitelných zdrojů velmi malá. Německo má v OZE vyšší instalovaný výkon, než v konvenčních zdrojích. Přesto loni ANI JEDEN den nepokryly OZE spotřebu země (spotřeba a produkce elektřiny v Německu online zde). Nespolehlivost OZE zároveň představuje obrovské riziko pro plány pokrývat spotřebu dovozem z jiných států. Reálně vzato, nebude ve střední Evropě kolem roku 2040 odkud dovážet (ODKAZ ČEPS). Pokud německá vlády urychlí odchod od plynu, tak ještě dříve.
3. Jak budeme elektřinu skladovat? Skladování elektřiny ve velkém není vůbec vyřešeno.
4. Zhruba každých 20 let je potřeba OZE vyměnit, kolik to bude stát? Životní cyklus OZE je podstatně kratší, než u ostatních zdrojů elektřiny. V evropských státech podrobených Green Dealu tak bude potřeba zajistit jejich permanentní obměnu.
5. Jak daleko je ke komerční velkovýrobě vodíku a především velkovýrobě vodíku z OZE a na kolik to přijde? Teoreticky je to jen otázkou postavení dostatku OZE pro dodávky potřebné elektřiny na výrobu vodíku a výstavba výrobních kapacit. Prakticky zatím nikdo nic neví. Ale už za pár let chce Evropská komise povinné přimíchávání vodíku do zemního plynu. (O tom, že si to vyžádá také výměnu plynových spotřebičů, ještě nepadlo ani slovo.)
6. Technologie OZE budeme stále dovážet, nebo je začneme vyrábět v doma, nebo alespoň v Evropě?Fotovoltaika se z valné většiny vyrábí v Asii, především v Číně. Ve větrných elektrárnách mají značný podíl i Američané, ale v evropských státech se jí vyrábí málo. Je bezpečné postavit energetiku na dovážených technologiích? Není to obdobné závislosti na dovozu plynu a ropy?
7. Můžeme bezpečně transportovat elektřinu napříč Evropou?Zdaleka to není jisté, ba spíše je to dost nejisté. Vyžadovalo by to samozřejmě velké investice, rychlosti výstavby infrastruktury je však krajně nejistá. Německo za celou dobu trvání své Energiwende nedokázalo posílit vedení ze severu na jih.
8. Který stát by, při vyřešeném skladování elektřiny, mohl fungovat jen pomocí OZE? Měl by dost elektřiny na vývoz pro ostatní a měl by ji stále?Tahle odpověď je zcela ve hvězdách.
9. Jak a kde se budou likvidovat či recyklovat OZE a baterie elektromobilů, či baterie z úložišť?Zatím zcela nevyřešeno. V Číně už to asi nebude…
10. Kde na to vezmou členské státy peníze? (Brusel žádné peníze nemá, a i kdyby, budou jen z daní, federalizace by vedla jen k růstu dluhů)Téměř jistě se tohle vše bude financovat na dluh. Již současný výše dluhů evropských států je přitom problematická. Nikdo přitom zatím ani netuší, kolik to celé bude stát.
11. Kolik bude stát elektřina a teplo a bude obojího dostatek?Jediné co je jisté, je, že elektřina a teplo budou dražší. Podstatně. Z výše uvedených otázek přitom vyplývá, že dostatek elektřiny a tepla nikdo není schopen garantovat.

Teprve až na tyto otázky budou schopni lídři EU v čele s Ursulou von der Leyenovou a Franzem Timmermansem schopni přinést uspokojivé, srozumitelné a věrohodné odpovědi, můžeme jim, my lidé v členských státech, začít věřit, že vědí, co dělají. A do čeho nás to tlačí.

Přitom by možná stačilo docela málo. Zdůvodnění, proč je potřeba přejít na jiné, než fosilní zdroje bez ohledu na to, co se děje – nebo neděje – s klimatem, nabídla v rozhovoru pro Reflex respektovaná předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Upozornila totiž na to, že v prostoru EU je fosilních paliv, včetně ropy, na pokrytí potřeb států málo. Z dlouhodobého pohledu je tedy strategické najít jiné zdroje a přejít na ně. Na rozdíl od vyznavačů zelené zbrklosti však mluvila velmi uměřeně s tím, že OZE mají své limity a bez jádra je takový přechod zcela nemyslitelný. Že je nejdřív potřeba vyřešit všechny otázky bezpečné náhrady současných technologií a teprve pak je možné kompletně přejít na ty nové. Což je ale přesně to, co Evropská komise bohužel udělat nechce.