V dnešní nepřehledné situaci, kdy sílí sféra vlivu z totalitního východu a která svou nepředvídatelností ochrany práv občanů mne přivedla na myšlenku ukázat na nadčasovost takového dokumentu, jímž Charta 77 bezpochyby je.
Současná atmosféra společnosti se uchyluje k retrospektivě socialismu, událostmi a jevy, jakož i stylem jazyka, těmi frazeologiemi, které se nyní linou z hromadných sdělovacích prostředků, můžeme se směle pokusit navázat na ideály Charty 77.
Těmito jevy a událostmi v poslední době jsou: například opoziční smlouva, fronty na různé nesmyslné věci, omezování nezávislých médií, dnešní nespravedlivé zaklekávání na řadu nepohodlných občanů, útoky na osobnosti z kruhů umělců. Zde bych chtěla rovněž osvěžit paměť národa prostřednictvím nadčasové organizace VONS- tedy výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných lidí, která v minulosti zajišťovala právě skupina chartistů ..
V době ještě nedávno minulé, tedy za čtyřicet let trvajícího úpadku a cíleného ponižování odbojných občanů docházelo k četným domovním prohlídkám, odposlechu, zabavování majetku, zaklekávání, všelikému ponižování lidské důstojnosti. Předmětem zabavování se přitom staly především knihy, rukopisy, samizdaty a dokumenty.
V nedávné době byla za podobné "prohřešky" pronásledována novinářka Irina Slavina z Nižného Novgorodu, žena, která se sebeupálila po sérii ponižovacích represí a opatření, které proti ní a její rodině vedla ruská policie a úřady.
Byli nasazováni provokatéři, také nebylo možno svobodně cestovat do zahraničí. Emigranti směli často vycestovat pouze v případě, kdy zanechali netknutý vlastní majetek! Emigrace se tak stala záležitostí jednotlivců, ale řada režimu nepohodlných občanů byla vypovězena ze své vlasti prostřednictvím plošné a nechvalně proslulé akce Stb s krycím názvem Asanace.
Za ideály směřující k humanismu, se stává dokumentem, ke kterému se můžeme právě dnes s novou nadějí obrátit. Zastává se všech, kteří chtějí svobodně tvořit, podnikat, cestovat, vyjadřovat se, zasazuje se i za právo kritiky. Také upozorňuje na nerovné příležitosti a nespravedlnosti, které se často rozmáhaly za totality v zaměstnáních a při možnostech studia.
Ne náhodou za její uskutečnění zemřel během nelidsky dlouhého výslechu světově proslulý filosof Jan Patočka. A to jen během několika málo prvních měsíců roku 1977, kdy dokument vůbec vznikl. Jak známo- vědecký socialismus, tento uniformní a neindividuální masový produkt vylučuje humanitu i Boha.
Účastníci setkávání v rámci chartové platformy byli nesmírně tolerantní a podporovali se navzájem například s dalšími podobně smýšlejícími centry- třeba s Polskou Solidaritou, již finančně zaštítil Jan Pavel II., anebo navázali přátelství s disidenty ze Sovětského svazu, kteří to měli v oněch pochmurných časech rovněž velice těžké.
V dnešní době opět nedaleko řádí totalita v nedalekém Bělorusku, kde není možné svobodně a podle normálního světa kandidovat například na prezidenta. Zde se mi nabízí paralela s občanem Pavlem Wonkou z Vrchlabí, který byl zabit totalitní zvůlí v osmdesátých letech dvacátého století, právě když se pokoušel za minulého režimu kandidovat.
Nebyli jediní, kdo položili život za svoje ideály a práva: bohužel, zemřely i děti. Proto mi je záhadou, proč se za komunismu rovněž nenašli zachránci ohrožených českých dětí z disentu či politických vězňů či vězeňkyň a tyto nebyly exportovány autobusy například do Anglie podobně, jako za druhé světové války například sirem Wintonem.
Dˇáblický hřbitov- i jeho dětská část, je smutná bilance řádění bolševismu, bývá označován za němého svědka vražd ve jménu socialismu.
Výňatek z výše uvedeného dokumentu: "Charta 77 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry i různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě- těch práv, které člověku přiznávají oba uzákoněné mezinárodní pakty, Závěrečný akt helsinské konference, četné další mezinárodní dokumenty proti válkám, násilí a sociálnímu i duchovnímu útlaku, a které souhrnně vyjadřuje Všeobecná deklarace lidských práv OSN."
A také: "Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám aparátu vládnoucí strany a rozhodnutím mocensky vlivných jednotlivců. Ústava ČSSR a ostatní zákony a právní normy neupravují obsah a formu, ani tvorbu a aplikaci takových rozhodnutí : jsou často jen ústní, občanům vesměs neznámé a jimi nekontrolovatelné: jejich původci nezodpovídají nikomu než sami sobě a své vlastní hierarchii, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, odborových, zájmových, i všech ostatních společenských organizací, jiných politických stran, podniků, závodů, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení, přičemž jejich příkazy mají přednost i před zákonem. "
Čili zde se ukazuje, že dokument má nadčasovou platnost a lze na něho kdykoliv navázat. Tedy i v dnešní, opět fašizující se společnosti, v atmosféře nedodržování České ústavy, také názorově rozdělené a snad dokonce směřující k novému totalismu? Buďme v neustálé občanské pohotovosti a pokusme se zabránit případné nové nastupující mocenské totalitě semknutím se a spoluprací s ostatními občany demokraticky smýšlejícími u nás i v zahraničí. Dokument Charty 77 nám v tomto může být významně nápomocen.
