Klíč od svých dveří si každý hlídá jako ostříž, občas se ovšem přihodí, že tato, tak důležitá věc, zůstane ležet na lavičce kdesi na letišti v Ruzyni anebo Václava Havla, jak kdo chce.
V hlavním městě Moravy bylo tudíž zjištěno, že se ztratily domovní klíče. Klíče ode dveří.
Matka: "Haló, tady Ruzyně? Nenašel se u vás náhodou svazek klíčů, je na nich umělohmotný Alosaurus? Ne?"
Pes: Běhá ze schodů, s občasným štěknutím... Vítá kolemjdoucí psy, kteří se chodí okolo zvědavě vyvenčit.
Dítě I.: "Já chci domů! "
Uprchlík I.: "Vyvenčím psa, dojdieme pro niečo k snědku, héj? "
Uprchlice II. : Přikyvuje
Děti, páreček : Běhají po schodech a naráz volají na psa : "Putkine!" Začínají, nudě sa, rozebírat již neaktuální vánoční výzdobu.
Unavená matka: "Dobrý večer, tady zámečník? Přijedťe prosím do naší ulice, sedmé patro,..."
Uprchlíci bezradně odcházejí nakupovat, míjí se se zámečníkem číslo jedna. Severský pes s modrýma očima běží ochotně také.
Zámečník: "Dobrý děň, tak já začněm, upokojtě si ale prosím vás tie děcká !"
Vytahuje z objemné aktovky tenounký vrták, takový ten, že by vlkovi ubrousil jazyk, aby byl zpíval kůzlatům co nejtenčím hlasem. Vrtačka se činí, tenký bělavý kouř se line nahoru. Nˇufák neňufák, vrtání nemá konce.
Sousedka, starostlivá I. : "Můžu se podívat s vámi po těch klíčích? Pojdťe, prohlédneme ještě zavazadla a mrkneme se v autě ..." Děti, jdete s námi?" Usilovně hledá, šacuje všechny a všechno, evidentně se jí nechce zpět do bytu. Zjevně se obětovala pro klid domu. Její altruistickou vizáž podtrhuje květovaný folklorní šátek, mohla by směle alternovat ve filmu "Akce kulový blesk."
Sousedka II., věčně naštvaná: "Tak jim to vemte špachtlí, jako mě minule !"
Zámečník, utírá zpocené čelo: "Majú bezpečnostný zámok a neviem, jestli kluče niejsú aj z druhej strány, mosím to celé zbrúsitˇ !"
Zámečník I.: Vrtá, po chvíli svítí dovnitř baterkou, mumlá si. "Čo je to kruci za zámok? Paní, hovoril som vám už raz, že si máte hlídat tie dieti, či nie?"
Uprchlíci se vracejí, plné tašky jídla, krmí psa a za děti dostanou vynadáno, nemají přece umyté ruce. Za zdí začínají právě televizní noviny. Vrtačka s tím malým vrtákem se činí zběsile jako u zubaře.
Zámečník I. : "Počkajtě, zavolám teho svého kolegu..." Telefonuje a sděluje komusi do mobilu adresu.
Sousedka I.: "To bude asi pálka, co ? !"
Děti: Brečí hlady a chtějí playstation a banány a kakao anebo aspoň nabíječku na mobila.
Pes vyje, upírá smutné státnicky vodové oči ke dveřím, dítě II. hlasitě komentuje, dožaduje se také asistovat při demontážní akci a celkově hodnotí, ke všeobecné nelibosti před i za kukátky netoliko operními, kontroluje počínání opraváře číslo jedna. Cosi se mu nepozdává. Přijíždí výtahem nikoli další pejskař, ale kupodivu zámečník číslo dvě, vypadá tak trochu jako terminátor zkřížený s horníkem, s rozsvícenou čelovkou na hlavě, jeho siluetu umocňují také tmavé monterky s hodně naditými kapsami a v ruce třímá nezbytnou sbíječku. "Ahoj Milan, jak to jde?" Zaburácí nelidsky moc nahlas.
Zámečníci: Něco si šuškají polohlasem, kolem prochází pejskař číslo devět a přivolává si výtah sousedící se dveřmi těch nedobytných. Za nimi v tichých mezichvilkách mňouká kočka. Nosič vodítka tedy trousí něco o nezodpovědných a nepřizpůsobivých.
Sousedka II., už hysterická, dávají jí Ordinaci v růžové zahradě.: "Tak kdy už to, doprdele bude ... ? Kde je váš manžel, ten nemá druhý klíče? Včera jste dělali taky rámus, mě neserte už !"
Matka, vědoucí, rezignující: "Klíče sice u sebe má, ale ještě se nevrátil z Antarktídy ..."
Což je sice koneckonců pravda, paní se ale urazí, třískne ještě navíc dveřmi a už vztekle hledí jenom kukátkem.
Uprchlice drží tašku , venku se udělala tma, děti si vzala sousedka číslo tři, protože její manžel šel na noční službu a ona drží hlídku, jak vše na chodbě pokračuje. Zvuky příhodně těžce doléhají na obyvatele panelového areálu.
Horník terminátor zabejčí, přihlíživší se rozestupují do špalíru a dveře konečně, po bezmála necelých třech hodinách povolují ke vstupu!
