Tak řešíme nynější situaci z pohledu nás dospělých, našich problémů a také z hlediska finančního, globálního, atd. Jasné je, že na vzestupu budou nyní řemesla. Směle se může vrátit pořad typu Přemka Podlahy. Všude se vrtá, řeže.
A buduje! Dospělí stloukají a natírají budky, náš soused například přeryl dvakrát zahrádku tam i zpět, nevím, co ho na tom tolik rajcovalo. Snad očekával v domě po staré paní jakýsi poklad.
Co naše děti, mají si kde hrát? A dále naši mladí, maskováni náhubkem- rouškou, kterou se snaží tak nějak urputně módně vytunit, aby to nebylo až taak blbý, hlavně před opačným pohlavím a jdou sondovat ne somrovat, to už je taky zakázáno, mezi lid rouškový.
Lidé mají už zase ten kravatový pohled! Posteskl by si Škvorecký a měl by dočista pravdu. Na to on měl čuch už od Náchoda! Lidé jak nepoznávají jeden druhého, hleděje si na roušku, kvalitu potisku či materiálu, tkanice, popřípadně krátkého sdělení, na druhém chodníku totiž již vůbec není známo, kdo tam kráčí. Pak se navzájem omlouvají, že se v té a té barevné roušce vzájemně nepoznali, tak alespoň podle hlasu. Pak z toho nemají mít blbou náladu, šaška s barevným flekem naproti nerozeznají, no do zpěvu není téměř nikomu, komu by snad veřejně myslím do zpěvu i bylo, ten by byl odvelen jakožto nepříčetný četníky v utajení na stanici. I to se také událo ve dnech minulých.
Tak to již vzdají, budˇ ze špatné nálady, tu z opravdové nevidomosti, kdo se skrývá v té a oné barevné masce Lidé, vždyt´ to je vám takový karneval! Někdo si šije náhubek z hadru na podlahu, jiný veřejně vyvenčí sáček z vysavače, (ještě, že nemám ten moderní bezpytlíkový lux) Pomyslí si leckterá moudrá hospodyňka! Steampunk se vyřádil na jedincích s černými respirátory!
Puntíky, proužky vězeňské i námořnické, kvítka, brouci, slípky a jiná něžná zviřátka.
Osobně si myslím, že takový karneval byl původně ve Středověku rej roušek. No a jak ti lidé už byli přeci jenom unaveni pohledem na roušky, začali být tvůrčí a kupříkladu v těch Benátkách jak byli opravdu vysoce kreativní, počali přidávat rouškám různé barevné elementy, čapí zobáky třeba.
Někdo přesto děkuje čínské arogantnosti hedvábím, jiný jakožto lid bavlny nasadí si savou roušku a přímo brumendem si brblá " Oh freeedom!"
Džínové náhubky jsou asi in, nebudeme mít vrásky smíchu, chápete?! Konstantní gestikulace zamrzá, když člověk soustavně zadržuje dech! Nejhorší to mají ti mladí, chtěli by hlučet, překřikovat se, a tu máš: nasaď si náhubek! Na fotce syn patnáctiletý, kterak mu maska Vřískotu připomněla roušku. Vnitřek cele křičí, ústa však mají roušku. Divil by se asi i slovutný mistr malíř Edvard Munch, zřejmě by na to textilní hemžení zareagoval osobně slavným Křikem. Protože je to takové neestetické, nevýtvarné, psi si o nás jistě myslí svoje, možná se konečně cítí dehonestování, tím páníčkovým náhubkem!
Zkoušeli jste pod rouškou žvýkat žvýkačku? Zkoušeli jste říci mazlivé: "Miluji Tě!" S náhubkem nebo bez, sledovat, zdali Vás někdo náhodou nesleduje, nešpízuje, že jste si při líbání sňali ten textilní nonsens.
Člověk se nemůže ani objímat, zkrátka nic! Kde jsou ty časy, kdy si člověk mohl beztrestně kupříkladu odplivnout, zakouřit si, lízat zmrzlinu, či na někoho vypláznout jazyk? Vždyť si chlapci nemohou ani dát do nosu, neboť ten za látkonosočistoplenou stejně neuvidí, kam pěstí zamířit.
Snad se dočkáme brzy chvíle beznáhubkové, objímací, přátelské, zpěvné, komunikativní a láskyplné!
