Zase je, eseje. Vlastenci a vlastenky mají také sukénky. Chci zůstat svobodným a myslícím člověkem do konce svého vyměřeného času, být stejná. Nevím proč bych měla mít neopodstatněný imaginární strach a z koho.
Nebudu mít strach, protože dnes se v jeho jménu křiví společnost, vyhlíží pak jako smyslu zbavená, jako ve slovutném bludišti, jež si zrcadlo nastavuje samovolně podle bludů. Výsledkem jsou asymetrické a kubistické obličeje...
Odmítám také házet všechny do jednoho pytle, odmítám současný opětovný pokus o kolektivizaci, tím, že zde jaksi mimochodem vzniká opět spousta zbytečných organizací, komisí, zkrátka podivných skupin a pochybných cílů.
"Bourání posvátných krav stalo se nám součástí naší každodenní řeznické práce" Andrej Stankovič . A to si povšimněme, jak rychle zapomínáme na své duchovní dědictví. Demokracii, kterou jsme vytyčovali a její jména jsou hrubě obrušována a zasypávána. Namátkou- Vaculík, Kohout, Chramostová, Kubišová, Havel, Dvořák, atd. Určité a záměrné opomínání a ignorování lidí a událostí, které nám otevřely bránu do kulturně- vyspělého západního světa navozuje pocit, že vlastně vše proběhlo jinak. Lidé, kteří čelili nátlaku, mučení, smrti...! Vše zlehčováno jeví se ve zcela jiném světle. Ve světle retra banálních krámů a vzpomínkami na dobu, která nás zakonzervovala vůči světu nabíráme kurz zpět do panelismu. Nejníternější práce, myšlenky těch, kteří zde tvořili ponižováni, za cenu velkých osobních obětí, jsou Popelkou přešlapující opodál.
Usiluje se zde o odklon od humanitních idejí evropské kultury, kultury, která nám mnohé dala a dlouhodobě nás ovlivňovala a formovala. Svébytná kultura česká přežije, když bude živá a hlavně používaná. Ovšem vždy nějaké cizí vlivy přejímala, takže utvořit znovu jakousi kulturní rezervaci není určitě na místě. Stačí předávat bohatství již vytvořené dál a tvořit nové vycházející ze stávajícího...
Xenofobie, která nám zde vyrašila jak se nám zdá neodbytně naráz, doutnala jistě ve společnosti dlouhou dobu. Kdo inklinoval, nyní se nám "probouzí" podobně jako "šípkový" spící agent.
Vlast, ta krásná aneb VLASTA krásná jak se dá zazpívat vcelku, je český text z Nabucca z nejslavnějšího sboru asi vůbec...
Člověk je cenná bytost nezávisle na svém stavu /barvě, stáří, materiálu/. Lidé mají zkreslené žebříčky hodnot, které nyní korespondují v závislosti na reklamních spotech. Také přejímají neustále opakovaná hesla, která se pak papouškují do omrzení. Vytvářejí v lidech pocit, že nemají dost, potřebují vše možné, málo pracují,...Což mi připadá nesmyslné, lidé se naopak přepínají, jak říkávala Olga Havlová,"Člověk má dělat to, nač stačí."
"Ty seš divnej, ty nejseš, jak my Tě chcem mít..." A to je vlastně celé. Proč by lidé měli splňovat jakési cizí představy? Když je vůbec nesdílejí? Nejde o jakési označení multi-kulti. Kdo z vás nemá příbuzné v cizině? Na přátelství musí být dva. A přitom musí být taková důvěra, že se člověk neváhá o toho druhého opřít...Jako onen stojan na seno ve tvaru A. Když ho obloží události, stejně to s ním nehne, protože je zaklesnut vtom hlubokém přátelství. Mějte více důvěry ke všem a ke všemu!
.
