Vilmina planeta...

Byl takový ten čas končícího jara, Vilma dostala nabídku krapet si přivydělat, nabít praxe ve školském zařízení a navíc to bylo od jedné velmi milé dámy... Cvičitelka jógy, velmi zajímavá žena, potřebovala několik brigádníků. 

Řekla jí o té věci u jedné večeře, Jean, její syn půjde na brigádu také i se svojí sestrou Pavlou. "No to je príma", Pomyslela si Vilma, navíc budu mít "další body navíc" a příhodnou praxi v oboru!

Požádala ještě dávnou kamarádku z dětství, Zlatku, jestli také nechce zkusit tento job a ta souhlasila, lepší práci na prázdniny totiž zatím nesehnala. Jejich vztahy sice poněkud ochladly, ale třeba se to časem spraví, přála si Vil. I když jejich zájmy byly různé odjakživa. Už měla pár kamarádek v Liťáku, ale třeba to byl jen krátkodobý nesoulad...

Práce byla náročná, dětí hodně,  byly však milé a Vil bavilo vymýšlet akce, výlety, večer jim hrála na kytaru ukolébavky. Dojížděla tedy tři měsíce na kole, ale i na babetě, jak se dalo, když lilo, tak jela autobusem. Nejnáročnější bylo, že skupiny dětí měly různý věk, a tak většinou vyhrávaly nějaké sportovní aktivity typu fotbal, aerobic, procházky, či soutěže.

Jean tam první měsíc příliš nepobyl, studoval dějepis a právě se prodíral dobou temného středověku, z každého skriptu číhali Habsburkové tak aspoň naplánovali nějaké vzrušující výlety po okolí vztahující se k tématu....

Vilmě byli nade vše Pasekovi, mající svoje království tak zhruba uprostřed litomyšlského náměstí. Vždy tam vcházela se směsicí blahého očekávání, že nalezne pravý poklad, a to se jí nezřídkakdy splnilo. Nejen knihy, i starší a neuvěřitelně úžasné, ale i noty a zpěvníky všeho druhu. Třeba notiva na housle tam nakoupila slušný stoh věcí. Navíc dávali ke knihám bonusy, Vilma tak od nich například obdržela neočekávaně knihu "Staré židovské hřbitovy Čech a Moravy", také jindy noty, apod...Zkrátka oáza pro věčně žíznivé duše.

Ozdravovna uprostřed hvozdů a lesů byla ovšem také romantickou končinou, po prvních čtrnácti dnech slunečného jasu se ale započalo chmurné období dešťů. Voda nepřestávala stoupat, už byla kamennému indiánovi v Labi přesně po bradu.

Na jedné z mála procházek desetileté dívce vlétla do ucha moucha, mysleli, že snad zešílí... Rychle s ní běželi na ošetřovnu, kde jí zdravotnice nalily do ušního otvoru vodu, hmyz se naštěstí tímto utopil a holčička nakonec vyčerpaná usnula.

Večer děti chtěly mermomocí sledovat Xenu, seriál o ženě- bojovnici, zkrátka bralo to úplně všechny. Typ supermanů už sice nebyl úplně in, možná ještě batman... Vilma měla odpoledne ještě s dětmi flétny, na seriál se nakonec nechala uprosit, bylo to koneckonců také dle kostýmů takové středověké...

Když se indiánovi zatopila ústa, Zlatka Brekavá právě s ostatním personálem rozebírala, kdo jak jest zazobán, jaký kdo je, zkrátka samé "důležité" frky. Vilma ta slova poslouchala stále dokola, celé dětství byla nucena slýchat stálé papouškování Zlatčiných sester a to pokvokávání jí bylo zkrátka z duše protivné. Bohužel ale v záři své lásky nevnímala zobáky a dávná příkoří dětství pro ni byla dávno smazána... 

Jóga byla tenkrát v devadesátkách fenomén. Hlavně Vilmina máma na ni začala se svou kamarádkou pravidelně chodit, poslouchala se všeobecně hodně meditativní muzika, třeba Enya, také Björk, všemožné tropické pralesy, vodní hučení splavů oblažovalo duši a dokonce i na škole studenti při některých hodinách meditovali,  to u těch osvícenějších kantorů. Také se její matka vydala na sezení vedené Patricií Tervinovou, doma to občas pustila celé rodině. Staré struktury tenkrát jakoby vymřely. A mlčely. Zlatčina matka naproti tomu byla spíše kvočna a Vilma několikrát jasně vycítila, že jejich přátelství neschvaluje.     

To, že počasí bylo velmi nevlídné, sice působilo trochu na náladu, která byla takřka ponorková. Ale jinak Vilma byla ten den veselá. Nakonec rozhodla hrát s chlapci kuželky v tělocvičně, to by mohlo na všetečné děti zabrat.Třeba si ze srandy taky zkusí hodit ...

V tělocvičně se vytvořily skupinky hráčů, dva kluci zapisovali, osmák Kamil šel na záchod. Rozsvítili si, bylo jakési přítmí, bylo to ubrečeným počasím. Když se Kamil nevracel, po čtvrt hodině jeho kamarád Richard našel na nočním stolku zmuchlaný vzkaz napsaný obyčejnou tužkou a roztřeseným nejistým rukopisem: "Milá ozdravovno! Měl jsem tady problémi, tak sem utek. PS.: Může za to svoboda!" Přičemž slovo "svoboda" se skoro nedalo rozluštit.

Vilma málem omdlela, zpacifikovala několik nejstarších hochů a pročesali zamčenou budovu. Pak vběhla za hlavní sestrou, vylíčila rychle situaci a vše šlo ráz na ráz.

Ukázalo se, že dva ho kryli, protože o útěku věděli. Policie přijela za deset minut, obhlíželi budovu, okolí, vše sepsali a vyslechli dva kamarády, kteří údajně znali plán Kamilovy cesty. 

Indián měl zatím zatopený nos, budova byla vzhůru nohama. Xena v tento moment byla hrdinka naprosto nudná a nepodstatná. Malí i velcí mysleli na zmoklého Kamila. Vilmě běhal mráz po zádech a hlavou jí běžely všechny možné scénáře mordů z časopisu Signál, které kdysi louskala u babičky..

Jean tam navečír přijel, měl několik informací, a to, že do akce jsou zapojeny české dráhy a také rozhlas.

Vzpomněla si také, jak byla na pranýři v koktavé škole a nebylo jí z toho pomyšlení právě nejlépe, situace začínala mít rychlý spád.

Přišla paní Vranková a prohodila: "No, voni se se Svobodou v pátek servali jako koně, po Kamilovi hodil i židlí..." Smůla byla, že informaci nevěděla dříve, při pondělku zde bylo jiné osazenstvo než v pátek. O incidentu se nedozvěděla. Takže se nejednalo o nějakou freedom, jako že Kamila zlákala svoboda, nebo civil, ale kluk Svoboda s velkým S!

V pět hodin odpoledne se uprchlík nacházel ve vlaku v Hradci Králové, kde na něho čekala a uvítala ho celá delegace: policisté, inspektor, reportér, ale hlavní slovo měla žena, vrchní sestra.

Chlapečci ostatní o ničem jiném vzrušeně zatím v ozdravovně nemluvili, stejně jako spolek žen...

Vilma se těšila, až se zase nachomýtne v Litomyšli....Třeba říci, že Jean se za ni naprosto nestyděl, samozřejmě ji bral mezi své i společné přátele a z ničeho nedělal žádnou vědu.

Když voda přerostla i indiánovi přes hlavu, Kamil byl umístěn v karanténě a druhý den po obědě odvolán do svého pražského bydliště.

Začaly růst houby, muselo se ale vždy počkat a chodit v časových intervalech, kdy nepadal déšťˇ, protože tento byl opravdu vydatný, tak vydatný, že vysoko nad indiánem voda tekla již přes oblouky. Lidé na jindy liduprázdné přehradě korzovali a nakupovali langoše v improvizovaném stánku.

Při návratu do školy se Vilma dozvěděla, že Kamilovi rodiče chlapce poslali do ozdravovny přes riziko  a zákaz, protože chlapec byl notorický útěkář a již několikrát utekl z podobných zařízení... U Paseků si Vilma koupila pár not a také knihu "Perla Janis Joplin."

Voda opadla, indián se vynořil celý aby zapadal barevným podzimním listím...