V obchodním domě Ziuxumba byl čirý ruch, prodavačky stály na svých stanovištích a rozmlouvaly se zájmem se zákazníky. Venku bylo nevlídno, padaly přímo stromy. Leoš si chtěl koupit deštník, nějaký stabilní, s pořádnou rukovětí.
Zářivky drobně haprovaly a bzučely svorně tón ef 1, naproti tomu zvuk hltače pachů o patro níže vzrušeně vibroval pod notou d2. Leoš se právě šacoval, když světla mžikla naposled a nastalo ticho až úplná tma, dostavil se totiž nečekaný výpadek proudu.
Venku fičely symfonie větrů, on bez deštníku, ve tmě, ale teploučku po chvíli přemýšlel, kde a proč tu vlastně je. Zápach naftalínu a dámských parfémů plus vietnamské vzrušené štěbetání ho vrhlo napospas do jakéhosi Babylonu, moře lidí tápalo ve tmě, naráželo a šplouchalo sem a tam. Doplaval vlnami éterem k východu spolu s ostatními účastníky nákupu."Dám jim pokutu." Pomyslel si troufale rozhodně.
Cesta se šinula do mírného kopce, pondělí postupovalo rychleji, svižnější snad bylo jen úterý, oproti středě, která byla vždy taková uzívaná a uškobrtaná.
"Seš drzej, vodpreskni!" Sjela ho špička vedoucího deštníkového procesí vyšinutého k tovární budově. Dnes měl pech, nestihl koupit deštník a bez něj se obejde jen velmi těžko. Ostatní hýřili paletou nápaditých typů, jejich "modely" byly vytuněné, některé měly tetování, krajku či piersing, či zase byly obmotány umnými řetízky...
Leoš si zacpává uši, nos i ústa, dnes má déšt´ mandarinkovou příchut´, to je ta jeho a tu on nesnáší, Žaneta to naštěstí ví a chabě se pousmála, pustila ho k sobě blíž, ne víc než na vzdálenost jedné rukověti, navíc není čas. "Jdeš do sektoru C?" Leoš krčí rameny, bude se muset zeptat svého předáka, zaskakuje tam kdekoho po všech sektorech. "Máš vypracovanou tu prezentaci. CHkoi bude kontrolovat, máš to? "
Vyklepává si příchutˇ z vlasů, klepe na její deštník, jež mu poskytl chvilkový azyl, prsty zevnitř " Jo, stihla jsem to jen taktak." "Mám z toho hlavu v pejru..." Vedle funí Jardin, upozorňuje rukama na technický problém. "Leé, dochází mi tam náplně, byls tam včera u nás, seženeš něco?" Leš jen lhostejně otáčí dlaně ven z historicky kdysi silonového stanu: "Dyt´ zase tak necrčí!"
Míjí ho pár průhledných modelů, dvojčata Snášelovy cupitají jako jehly starodávného šicího stroje, co měl Leoš ve své historické místnosti..
Budova továrny ve tvaru atomového hřibu, architektonický výkřik na kopečku, do inverze krůpějí prosvítají neonově reklamy na rozličné orgiastické divy světa. Procesí deštníků se šine dnes jako slimák, oproti poněkud hadímu pondělku, kdy kraje houbovitých vějířů o sebe obvykle staccato klepají v rytmu rychlého pochodu...
Leoš prchá pod modrý, patchworkový exemplář, kde se cítí být bezpečnější. "Připadám si s Tebou jako v seriálu Profesionálové, máš všechno nalajnovaný do puntíku!" Vyšvihl kompliment kolegovi ze sekce D. Aerosoly zpoza deštníků vnímal pouze podprahově, stopoval vlastně jen ten věčný a nekončící gigantický štrúdl muchomůrek zásadně nikoliv bílých a řešil, jak býti alespoň drobet v náskoku, byť věděl jistě, že bez příslušné protekce a aerosolově vanilkové, z klubu žlutých není nikým.
Pod paží portfolium s GHJ, XHT, BSQ a LOL, podmračený a přemýšlivý výraz, když vyžadoval razítka a kódy již cestou na dštící Olymp, potají si pobrukoval nepovolenou melodii, neboť melodie byly přísně zakázány a střeženy v depozitu jakožto cosi nepatřičně vulgárního, spolu s ostatními rozptylovačemi. Rozptylovače obsahovaly činnosti a věci odvádějící nežádoucí pozornost a snižovaly tudíž výkon. V minulém dekádu se například přihodilo, že kdosi ze zlomyslnosti přimíchal do aerosolů přísně zakázaný líh ze sejfu. Nastala panika a výpary zasáhly celou oblast, která byla přísně karantenována, hlavně kvůli úniku smíchu a nežádoucího chování...
Jarmil Podezíravý běžel celou cestu ladnou chůdochůzí a obratně se proplétal a prokluzoval skupinkami akademiků, byl to on, hrdina, který viděl vše a stal se uznávaným ztrapňovatelem okolí.
Akrobatka v círku se pohupovala a poskakovala s nepatrným směšným deštníčkem po visutém laně za zvuků vrnění a lesů mobilních světel,což jí způsobilo nečekaný úlek. Zavrávorala a padala...
Leoš byl zařazen do programu "Z jiného pachového prostředí". Nekonvertoval zavčas k vanilkovým, navíc jeho formuláře FCKL nevykazovaly status: "Všudybyl, všechno znal, do všeho se angažoval a tomu se přizpůsobil." Byl zastáncem liberálního, umírněného ztrapňování. Z toho všeho bylo implikováno, že pochod deštníků i když odboural ostýchavost, byl jeho nekonečný příběh.
Náhle si uvědomil, že včera, v čase určeném pro pracovní nákup, nekoupil řádné příchutě. Do chřtánu plastového trychtýře tedy z nouze nasypal zbytky různobarevných granulí a pachovůní...
Vrcholový management roztáhl rychle a vítězoslavně své pestré polokoule a zachráněná akrobatka byla hvězdou zpráv, nebotˇ byla právě řízeně zachráněna bezpečnostními moduly typu HJKZ.
Deštníky se tedy historicky staly novou modlou, výtvorem budoucna, zaneprázdněním zaměstnanců a kupujících, každý chtěl mít nový typ a chůdochůze byla konečně jednohlasně schválena. Akrobatka si povzdychla: " Po mrkvi mi narostly kozy, tak, co s tim nadělám?!"
Úterý začalo škytáním, příšerný puch se linul rovnoměrně stejně rozprostřen od předních linií až do chvostu, který s tím začal jako první. Dostal ukrutný záchvat smíchu, který se ve vlně linul s reptáním s postupujícími řadami až dospěl k velké vůdkyni CHkoi...
Shon deštníků na povel sklapl a "parfémovaná" vláha ocrčela vlažně bezprostřední okolí...
