Svoboda se podle vzoru žena neskloňuje náhodou, dá se říci, že je skutečnou patronkou tohoto slova a vlastnosti. Proto také socha Svobody v Americe třímá pochodeň jakožto žena, chceme-li, zástupkyně matriarchátu.
Anebo liberální demokracie, dala bych to téměř jako synonymum. Vřava, jež se nyní na východě Evropy rozhořela je podle mého mínění vlastně rovněž jakýmsi pomyslným bojem mezi mužským neemancipovaným Východem a feminizovaným Západem.
Čím více na Východ, tím zahalenější bývá žena, anebo touto přímou úměrou nositelka života musí být. Nemá častokrát šanci rozhodovat o svém životě, víře, zaměstnání, natož o svém těle. Proto i dnes události v Polsku kolem interrupcí znovu tolik rezonují. Také Amerika za vlády Trumpa zažila zákaz interrupcí. Když žena nemá právo rozhodovat o svém vlastním těle. stává se věcí, jakýmsi prostředkem. Přitom v takovém případě nikoho nezajímají její pocity... Stává se bytostí, která není pro sebe, ale je erárem, prostředkem. Snad i politickým nástrojem.
Možná to souvisí s výzkumem Claude Leviho Strausse a jeho fenoménu přechodového rituálu ženy jako daru. (Strukturální antropologie)
Součástí jakéhosi přerodu či předzápasu se staly případy či hnutí Mee too. Vlivem sociálních médií se zjistilo, kolik takových incidentů ženy prožily i na vyspělém Západě. Společnost to polarizovalo, bylo to místy bagatelizováno, protože se jednalo o neuvěřitelně vysoké množství případů ...
Hovoří se rovněž o krizi mužství. Je třeba držet obě entity v rovnováze, pokud to vůbec jde a neřídí to přirozenost sama, tedy příroda. Zde se nabízí slavný znak jin a jang, tedy harmonicky rozložené principy mužské i ženské.
Putler je macho, i Orbán. Také druhý náš kandidát na prezidenta má o ženách co ho obklopují zkreslené představy, zdá se, že mu postačí pokud mají dobrého fotografa a kadeřníka, bude mít jeho uskupení hned úspěch, nepřisuzuje a neočekává se od nich kromě zářivé slupky nic víc, vše ostatní za všechny zařídí sám... .
Západ poskytuje ženám svobodu vyznání, vyjadřování, volby, volnost pohybu. Posunuje se hranice, machismus a maskulinita tlačí z východu před sebou neúměrný tlak, frustraci. Válka přitom není ničím jiným než totálním podrobením se mužskému principu, testosteronu a z toho také vyplývají druhy válečných brutalit, násilí.
Jsou dnešní události jen novým rozdmýcháním starých procesů z dob kladiva na čarodějnice?
Írán a protesty za svobodu žen: pálí se šátky a dámy stříhají si na protest své dlouhé vlasy. Probíhá tam revoluce emacipace... Žena, která nemá možnost rozhodovat o svém osudu, o svém těle, je vzdálena sama sobě a stává se hračkou, věcí v rukou muže, mužů. Je pasována na stroj na výrobu dětí. Může se přitom stát, že se zhroutí, nebo je pouhou loutkou.
Agresor bývá frustrován ženskými rozmary, Ženský princip si přeje harmonii, péči, lásku. Zatímco na Západě mohou ženy kandidovat či stát se prezidentkami, na východě místy nemají třeba ani volební právo.
Na Východě je žena devalvována ve věc, v prostředek v ukazatel majetnosti, ne náhodou podle počtu žen tam poznáš boháče. U nás jsme to tak trochu zahlédli u pana Janečka.
Anebo ten rumunský Andrew Tate, který je zase děsný prototyp nejhrubšího machismu.
Markéta Brabcová:„Misogynní obsah jako právě ten, který produkuje Tate, vyřazuje ženy z participace na veřejné diskuzi, nutí je opouštět sociální sítě nebo omezovat a cenzurovat svá vyjádření. Cílem je vytlačit a umlčet ženy v on-line prostoru, potažmo ve veřejném prostoru obecně,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy právnička Markéta Brabcová z organizace Konsent, která se věnuje problematice genderově podmíněného násilí a sexuálního obtěžování.
Možná tomu jen z našeho pohledu nemůžeme porozumět, takové hrubé mužské síle bez směrování, která místy připomíná až řádění středověkého Golema, tedy síly, která se naprosto vymkne kontrole. V dávných letech u nás také byl přísný patriarchát, pozůstatky můžeme vidět ještě ve filmech pro pamětníky, role žen a role mužů...
Všímejme si, jaké kompetence a jaké úlohy nám jsou předestírány. Bohužel, občas je paradox a problém v tom, že na pracovišti jsou to právě ženy, které nedají žádné úkoly či kompetence dalším ženám, aby si nezadaly.
Ano, ženy mají tu výsadu přivést na svět nový život. Nemělo by však se zapomínat, ze jakých okolností se tak děje: jsou mnoho měsíců všeobecně zranitelné, občas bez prostředků, někdy si přitom pochroumají zdraví. neboť porod je tak jako tak velký zásah do organismu. Muž žádné takové zdravotní problémy nemá po celý svůj život. Když už se žena rozhodne mít dítě, jistě toto závažné rozhodnutí pečlivě zvažuje a je si vědoma existence změn, které pro ni nastanou tělesně i duševně. Tato rozhodnutí kdy přivést na svět dítě by proto měla být čistě na jejím uvážení a je dobré, že u nás tomu tak je.
Naštěstí jsme součástí vyspělého Západu a naši muži jsou civilizovaní...
Svoboda není na světě samozřejmostí, natož ženská svoboda, važme si jí!
