Dublin, irsky Baile Atha Cliath, je největším a hlavním městem věčně svěžího a zeleného Irska... Město jako novodobý Babylon zurčí všemi možnými jazyky, nezapře svěží duch a smysl pro humor. Bude to asi tím Guinnesem ...
Současně se však také rekonstruuje, proto není přístupné celé prostorné nádvoří.
V prostorách budovy se většinou pohybuje velké množství návštěvníků...
Návštěvníci obdivují unikátní kousky, je to opravdový zážitek.
V národní galerii najdeme vedle klasického malířství a sochařství moderní expozici. Obrazy mají uvedeno, zda se mohou fotit, což hlídá celý houf asistentů.
Najdeme zde mistry jako Goya, Rembrandt, Gainsborough. Salony odlišuje žánrová malba, celá galerie se nese duchem povznesené nálady. Trávník před budovou jako by vypadl z některého z pláten Jana Brueghela či Waltera Osborneho...
Možná také kavárnami na každém rohu, co jich tu je. Jak se tak proplétáme davem, na každé křižovatce z pojízdné lodě hulákají a mávají vysmátí rohatí Keltové.Máte pocit, že právě poslouchají skladbu Iggyho Poppa The Passenger, jak juchají.
Kromě nich tu brousí proslulé double deckers, až si myslíte, že se bud zlomí v zatáčce nebo padnou na levobok, jak jsou zvyklí činit volantem, co mají vpravo.
Lidé jsou zde vstřícní a usměvaví, panuje tu uvolněná demokratická atmosféra ...
Žluté květy voní všude, hlavně na zdejších krásných nábřežích... Kromě nich tu kvete street- art, umělci rádi zdobí různá zákoutí.
Smysl pro humour Irové rozhodně nezapřou, jsou to taškáři se vším všudy.
Nezbývá, než zajít na drink, samozřejmě na nefalšovaný, černý, jemně sametový Guinnes !
