Kamila úzkostlivě popadla ozonátor až se jí drdol pohnul a přeběhla s ním duchaplně do prvního patra... Jak jsou tady pozadu, to v našem domě používáme hned tři tyto nezbytné přístroje!
Měla bych je sem distribuovat od manžela napadlo jí konečně a vrátila se a znovu si přepečlivě umyla ruce dezinfekcí. Ještě dvakrát nahlédla do umyvárny aby zkontrolovala, zda dovřela kohoutek.
Kamila měla všechny předpoklady pro tuto práci: Chodila v nenápadných myších šedavých tónech, bez jakýchkoliv zbytečných příkras, což jí propůjčovalo statutu nadčasovosti, neboť její věk se nedal nikterak odhadnout, jak se tak pobledlá a tichá nořila mezi vybuzenými žáky.
Její nenápadné triko se pohybovalo neslyšně téměř jako duch po budově školy. Přemisťování ozonátoru se stalo jejím oblíbeným denodenním rituálem, stejně jako přemítání o nové dezinfekci prostor, kterých užíval i její syn.
Obsluhovala žáky a interaktivní tabuli, kde měla nejraději všemožné kvízy a tabulky.
Popravdě řečeno, svému potomkovi zakázala: jezdit s ostatními do bazénu, do sauny, na závody, jezdit na lyže, do tělocvičny směl jít pouze s její osobní asistencí s dopomocí všelikých příkazů a omezení, kam byl jeho vstup nežádoucí. Působil nakonec tedy v budově jako její mluvčí či kápo, nosil či spíše aportoval jí předměty lehčího charakteru a opakoval do omrzení matčiny příkazy svým vrstevníkům v budově, aby tak kladl důraz na matčino význačné postavení.
Kamila nerada koření, čerstvý vzduch, barvy a jakýkoliv hluk, neočekávané situace. Bála se manžela a šéfové, zároven šéfová se však obávala jejího manžela, protože za Kamilu vždy lobboval právě on, ředitel technických služeb kdesi na horách.
Její vodové oči se zakalily a prchala domů si postěžovat na hygienická pochybení, kterých okolo sebe viděla spousty. Ježto její šéfová, chtěla vše obsáhnouti co nejdokonaleji a nejpředpisověji vyplnila vše dle norem, brala její podněty nadmíru vážně a zařízení nechala ošetřit , vydenzinfikovat zbrusu novým postřikem proti právě aktuelní nemoci, jež zákeřně zaútočila prozatím pouze do všemožných vládních a světových statistik a médií.
"Není nač čekat!" Hřímala Kamila u večeře na manžela, který si nebezpečí takového ražení uvědomoval v jasných konturách.
"Zítra zahájíme s Pecou u vás tu asanaci..."
K jeho ženě se nikdo nebude chovat jakožto k odpadku! Znatelně si oddechla. Tak to by bylo.
"Jak jsou bože nezodpovědní, takhle hazardovat se zdravím, devizou našich dětí!" Zaúpěla bezmocně, tedy prozatím. Sedla si k monitoru a jala se prověřovat své kolegyně v zaměstnání, zda a kam a jak cestují a jak zodpovědné a ohleduplné zejména k ní a jejímu synovi jsou. Zjistila přemíru pochybení, také rodiče dětí se na sítích chlubili snímky s babičkou anebo rodinným výletem na frekventovaný hrad Břečštejn. Oči se jí mírně zalily krví. Info si rozhodně nenechá pro sebe.
"To snad nemyslej vážně!" Mohla se zvencnout Kamila a pak ji ale do oka udeřila ta neuvěřitelná, neodpuštění hodná, troufalá a naprosto skličující věc: Její kolegyně učitelka nejenže se pohybovala mimo okres, ale i mimo kraj a před Pražským hradem zpívala bez náústku, který drza a věrna své opovážlivosti pověsila bezprecedentně demonstrativně na kytaru! Také měla zcela nevhodné oblečení, puntíkované šaty, co na tom, že u profilu není uvedena její profese, nejsou padlí na hlavu, každý z obce si přece dohledá, mimochodem mají více počítačů než Slušovice, co ve volném čase dělá.
Rychle vymáčkla telefon a snímky ze soukromého účtu na sociální síti pořízené jakýmsi novinářem přeposlala šéfové, která právě napjata čekala u mobilního přístroje nový denní rozkaz z patřičných míst. Málem se rovněž zhroutila při pohledu na snímky s otevřenými ústy u srocení davu s hrstkou policistů své další podřízené!
Ten den byly všechny osoby pryč, takže Peca s Ondrou jakožto praví vymítači duchů zahájili postřikovou akci, při níž nešetřili náplní a vše z dostřiku pojednali jakýmsi mýdlovým filmem, jež učinil výplně skleněných dveří diskrétně mléčnými. Obsah skříní zůstal přitom nedotčen, pouze v místech, kde byl nedovřen pantograf se trocha dezinfekce vloudila do útrob a olízla stavebnice a knihy svým bělostným sterilním jazykem. Za okny právě pan Jirsák ryl záhonek v roušce.
Kamila trpěla mysofobií a aby při každoroční atace chřipkové epidemie vydržela, její manžel se hlavně kvůli ní dožadoval jistých opatření, jedním z nich byl ozonátor, další specializovaná dezinfekce, posléze raději i deratizace jejího pracovního prostředí, hlavně pak dodržování diskrétních odstupů od všeho a od všech.
Kapičky evokující zředěné mléko ulpěly na všem myslitelném zařízení školní budovy, parapety, obrubně dveří, zkrátka vše bylo polito tímto mlékem prospěšným zdraví. Zaměstnanci dostali zdarma, tedy jakožto jakýsi sponzorský dar kromě postřiku pracoviště i ještě i gumové rukavice. Zamítnut byl přitom požadavek uklizečky, která chtěla mléčné sklo rozleštit ironem a deníkem Bleskem, který se povaloval na zemi po vymítačích mezi kalužemi rozlitých mlék .
Kamila oznámila svou dočasnou nepřítomnost po dobu, kdy ještě bude její kolegyně zaměstnána. bylo to jaksi myšleno v široké škále od provizoria až po ultimatum...
Syn chytal kočku na dvorku a hlasitě se smál. Zamračila se.
Zpočátku si ale nechala pouze přeložit pracovní hodiny tak, aby nepotkala nezodpovědnou a bezohlednou kolegyni, která by mohla svými nečistými způsoby ohrozit zdárný vývoj synův. Než na ni šéfová zaklekne, bude z obliga.
Nemluvě o tom, co zjistila, ohledně záležitostí, s kým v karanténě se doličná stýkala, že její přátelé cestovali po Evropě v rozličných táborech a nezdržovala se striktně na přikázaném okrsku. Kamile připadalo, jako by hlídala Wonku, nejlépe by ovšem bylo, kdyby se jí všichni denně a osobně hlásili, aby měla jistotu, že nejeli nikam dál než je nezbytně třeba.
"Máš kočičí ruce!" Vyprskla právě na syna, který se k ní nečekaně blížil s neumytýma rukama.
"Okamžitě si je umyj!" Syn se k ní naklonil a Kamila cítila pot nepříjemný tlak na prsou. Infarkt byl jako blesk z čistého nebe, rychlý a stejně škodlivý...
