Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.
Jasně, máme nyní nespočet možností jak s ostatními účastníky sociálních sítí sdílet pro nás humorné tagy. Ovšem zbývá nezodpovězená otázka, co vše může být považováno za ještě humorné, co už urážlivé apod. Hranice humoru jsou zkrátka vratké a podložené zkušenostmi, dobou, charakterem humorného atakdále... Nemělo by se vymknout, ale dost záleží na vkusu.
Také semtam sdílím některé opravdu srandy, například předělaného Trautenberka coby prezidentského kandidáta, to jsem neodolala, to mne chytnul záchvat veselí.
Osobně mi je legrace velmi blízká, také co mi zbývá, když zápolím asi jako každá žena. Také připravuji na život tři nezbedné chlapce, a to samo o sobě provází notná porce všeobecného humoru.
Nejmladší je radostný sám o sobě, prostřední má rád přirovnání a věci vícesmyslné. A konečně nejstarší propadl kouzlu animovaných i neanimovaných parodií na cokoliv. A jak to tak bývá, chtěl se podělit s okolím a připadal mu trefný jeden díl Príma vařečky, kde jsou dva účinkující velmi podobného charakteru.
Vlastně tento pořad zná od otce, který přejal i mluvu a gestikulaci pana Pohlreicha. No a jak výše nebo vedle zmíněný, podle toho, jak se to vejde do řádek, měl rozhovor s panem předsedou vlády. Ti dva mají popravdě lecos společného, náhled na svět a lidi okolo, pročež mu přišlo vtipné jak se spolu konfrontují. Nepadlo zde jediné sprosté slovo, což u jiných parodiích tohoto charakteru nemohu zaručit. Náctiletí se zkrátka za břicho popadají, když jsou lidé sprostí, asi mají někde nějaké vzory nebo co. Snažím se tento jev a nešvar potírat.
Neříkám, že občas mi nějaké slůvko neulítne, ulítne, když mne něco či někdo vytočí. No a tak můj syn ačkoliv to nebylo sprosté se seznámil ve věku svých třináctých narozenin s pojmem cenzury. Díky veřejnému sdílení této parodie nemůže již veřejně sdílet už ani Šmouly parodii, natož pak originál.
Matně surfuji pamětí: V jeho věku nám byly odebrány učebnice zapáchající totalitou, které se nehemžily jmény světoznámých pisatelů a čtli jsme "Čtení bez cenzury", kde se to osobnostmi nám neznámými ačkoliv světově proslulými, najednou hemžit začalo...
Chlapec nyní vidí, že sranda se dělí na povolenou, sprostou a nežádoucí. A tedˇ,opět si mohu sypat popel na hlavu, že ačkoliv u něho potírám přednostně sprostá slova mnohde dnes povolená, nezaměřila jsem své rodičovské snažení více proti jiným humorům!
