Situace kolem Vilmy

"A to jako nepůjdeš ani na jedno pivo?" Nechápavě vrtí hlavou Milan, nejlepší přítel Jeana. "Co to do něj vjelo?" Otočí se k Vilmě, ale ta pokrčí rameny: "Prý nemůže pít na antidepresiva, doktorka to nedoporučila." " A to si jako necháš od nich líbit?" Zašklebí se Milan a fakt ho to už štve, co se to jenom děje?

Vilma si najednou vzpomíná, jak byli  v Lidovém domě na plese, s přáteli pokořili několik lahví vína a on s ní pak venku třepal a křičel do únorového mrazivého větru: "Co jsi to se mnou udělala?!" Nebyla si jistá, že by něco udělala, prostě bylo trochu více veselo. Jeho reakci nechápala, ale teď´jí vytanula na mysli. Navíc ta hláška z filmu Mrazík...

Vilma byla zpátky ve škole, celý obchodní dům i s květinářstvím zkrachoval, tudíž dostala odstupné a mohla si studovat. Jenže její myšlenky se stále stáčely na události posledních dní. Něco je jinak, divné a nepochopitelné, nemohla si pomoci. Jenže je jí dvacet, studuje a má úžasného kluka, také spoustu přátel a koníčků.

Jako o minulém víkendu: Byli spolu u kamarádky, pohladila si její kočku Mícu a chystala se obejmout Jeana. Ten ji ale prudce odstrčil a nevraživě zavrčel: "Máš kočičí ruce!" Pak se myl snad půl hodiny a nevycházel dlouho z koupelny...

S Vlaďkou se jely podívat stopem do Brna, na Špilberku se právě konala nezapomenutelná výstava mučících nástrojů. Všude byly trpící figuríny, někde i vycpaní hlodavci s podstavečky. Opravdu je to zaujalo, strávily tam snad dvě hodiny. Prošly si ospalé Brno až k výpadovce za město a těšily se domů na privát.

V květnu bylo krásně, tak chtěli jít s Jeanem někam ven do parku. Den předtím pařili s Milanem hry po síti a dali si konečně po dlouhé době pivo, byl to takový veselý večer. Vilma se obouvala a jen zaslechla, jak Jean nepříčetně křičí do telefonu: " Dal jsi mě sledovat, co? Už se s Tebou nebudu bavit, příště si to vyřídíme, grázle!" Vilma se tázavě dívá na Pavlu, jeho sestru... " No vlastně jsem chtěla také jít na procházku!" Takže jdou ven ve třech, což Vilmě nevadí, naopak, po tom, co slyšela kadenci jeho slov...

"Chtěla bych Ti něco říct" řekla Pavla, když osaměly na chodbě. "Dejte si aspoň na měsíc pauzu, brácha toho má hodně, samé těžké zkoušky a nějak je z toho vynervovaný..." 

"Viděli jste ho?" lapá Jean po dechu. "Koho?" Zcela nastejno vydechnou dívky ... "Soused, nezdálo se vám, že se na mě tak divně kouká?"