Za totality jsme jako děti hráli následující hru: Před školou jsme si navzájem stahovali čepice přes oči a do toho jsme drmolili průpovídku: "Šetři světlem na Vánoce!" Zdá se mi být ryze aktuální, nechcete si ji také připomenout?
No ale, Vánoce tehdy měly zvláštní nádech: místo koled zněly spíše vánoční písně, Ježíšek byl jakýsi anonymní dobrodinec, jež nosí dárky. Duchovní rozměr svátků se tak smrskl na předávání kolekcí dětem během vánočních merend ve státních podnicích, na čekání v duchu: "hlavně ty dárečky, že".
Veselá obměna této společenské hry na dalším stupni již počítala s připomenutím našeho literárního giganta a jeho beletrie: Před stažením čepice se vzkřiklo: "Co napsal Alois Jirásek?" a protějšek když věděl, uskočil a zařval "Temno" anebo nevěděl a v tom případě neuskočil a vyzyvatel mu vykonal ono příslovečné temno na hlavě.
Temné časy totality byly v mnohém hravé, hrálo se na mrkanou a židličkovou, jedly se chlebíčky a indiánky s věnečky a bombičkami, národní květinou se stal rudý karafiát, džíny a bombóny marshmallow byly k dostání pouze v Tuzexu. Odkaz na Temno literáta v dětské hře nebylo použito náhodně, potom, co k nám dorazily ruské nejen maringotky v 68. roce, doby prosperity či rozkvětu rozhodně nadlouho nehrozily...
Světlem či energiemi se tehdy šetřilo hlavně tím, že v domácnostech nebyly příslušné spotřebiče. Zabavovaly se také pro zajímavost ve prospěch státu při četných emigracích, viz film Konfident. Na sledování TV se chodilo k sousedovi, s chlebíčky a jedním lahváčem na revanš.
Pralo se v prádelnách, chodilo se brzy spát, děti po večerech nestudovaly cizí jazyky. Co jsou to neony, věděl pouze málokdo.
Dnes máme blackouty a blackfriday, dříve to byly "jen" výpadky energie. Opakem blackoutu je lightshow. Dost bylo temna, sviťme, ať naše duše nezhasnou, třebaže svíčkami anebo obrazovkami. Nedopusťme duševní blackfriday a už vůbec ne duševní blackout!
Doufám, že město Kyjev se brzy opět rozzáří světlem a s ním další a další města!
