Léto nám vaří ovocné koktejly, teď rybíz a maliny, předtím zase jahody. Okurková sezona zaplať pánbůh v plném proudu, skončil fest v malém Rusku a už můžeme poklidně zavařovat bez vyrušení.
Dneska už to šlo, trhala jsem na maliny abych nakonec skončila u rybízu. Protože mi došla nádoby, poslala jsem předškolního synovce pro další nádobí.
Přinesl mi tedy půllitrový hrnek, ten jsem však vmžiku naplnila a žádala ho obratem o další. Přinesl od babičky z chalupy čtvrtlitrový, poté šestidecku a nosil mi na zahrádku jak se mi zdálo čím dál tím menší nádobí. Dala jsem mu šneka. Slyšela jsem hlasy, babička se zapovídala u cigárka se sousedy a malý hošík mi nosil rychleji a rychleji menší a menší objemy nádob a až když nakonec přinesl cosi nerezové málem velikosti náprstku, už jsem trochu vybouchla, jestli náhodou nemáme v kuchyni náhodou plno velkého nádobí.
Začaly se dít věci: za svépomoci svého bratrance mého synka přitáhli pod červeně kuličkové keře objemné kastroly, mísy, kyblíky, plastové jídlonosiče mě téměř až pod nos. Babička se v té samé době podivila, že nemá v čem vařit.
To již však bylo takové vedro, že jsem byla nucena nádobí přeskočit a jít se zchladit do bazénu. U chalupy byly vyrovnány hrnečky plné malin a rybízu, jako kdyby třída dětí přišla z paseky, mezi tím si lezl šnek.
Dozvuky kulturního zpravodajství v podobě živé reportáže paní Paní Peterkové mne navíc komicky úplně dorazily, ji sice asi odtáhli, ale... Spojky si někdy zkrátka žijí svým vlastním životem.
Nepodceňujme malé děti: poradí si se vším i v těžkých chvilkách opravdu svérázným způsobem, sestaví souhvězdí z piškotu anebo odstěhují půlku kuchyně, když je toho zrovna zapotřebí.
