Není občas snadné hlídat venku děti, když o nich "nevíte" pak vězte, že se děje cosi podezřelého! A jak vidí někde nějaký narušený plot, na nic nečekají a začnou ho směle demontovat, rozebírat. Plot je jim překážkou a zábranou...
Už se jim to povedlo dvakrát, to mi věřte, přitom je jim úplně jedno, zda předěl mezi sousedstvími je opatřen z pletiva, anebo poctivě postaru dřevěný plaňkový. Ne, že bych jim dovolila vše, ale mám radost, když si chvilku "sami" hrají.
"Chodit plotem", vytvořit si zkratku, zjednodušit a ulehčit si cestu zná každý. Protáhnou se leckde, jak jsou malí úplně stejně jako kočka! Aby tam ale narvali i své kolo, je nutno stávající otvor poněkud rozšířit. Oplocení, oddělení, oddělenost, izolace se jim taknějak příčí.
Děti nejsou teritoriální tvorové. Proto také jejich věci můžeme najít všude včetně kuchyně a pračky. Snaží se jen zjednodušit si své cesty, obcházení jim není vlastní, bývá zdlouhavé a nepříjemné, zkrátka žádné obštrukce.
Snad proto hnedle po plotech obývají zídky a stromy, vlastně hlavně ty stromy! Stromy a jejich koruna, odtud jen tak neslezou! Možná ještě k dobrému obědu.
Také jsem mívala nejrůznější nábližky a zkratky, ale i delší okruhy a ukrutně mne bavily. Jako třeba i to, že se zjevím v nějakém zajímavém průchodě mne učinilo cestu do školy zajímavější a dobrodružnější.
Odchýlení od každodenní cesty však vyžaduje odvahu a čas. Jednou jsem někde četla, jak na novém sídlišti nechali nejprve občany vytvořit sít´stezek a až potom jejich povrch zpevnili a dotvořili, to se mi zdá dost dobré.
Oplocení chápeme většinou jakožto vymezení hranice našeho majetku, takový "náš prostor". Občas zvolíme kompromis v podobě živého plotu, taková jako humánnější alternativa... Zklamu vás- prolezou i tím, větvičky se ˇjim navíc velmi hodí jakožto zbraň a třeba i jako nedejbože skrýš, kam si nasyslí nejrůznější materiál. Co vám mám vykládat, náš plot ocenili snad jednou dvakrát, a to, když hrozilo, že nám uprchne králík při venčení. Tu jim byl plot dost dobrý, jakožto králíkovo omezení a vězení.
Rozebírače plotů proto musíme neustále hlídat, co by řekli sousedé? Že najednou mezi námi zmizel plot? Nezbývá než vysvětlovat. Vy byste na jejich místě plot nechali stát, vím, ale oni objevují a nevlastní, tedy zatím, možná ale, že kdybych jim ten plot darovala, že by k němu měli šetrnější přístup. Nebo si říkají, že když je poničený, že můžou a tím že mi pomůžou,,,?
Také jsem lezla přes ploty a jednou jsem kvůli oříškům dokonce vlezla až na garáž, až nám byly zabavena kola, ale to jim nevyprávím, abych jim nedávala návody nějaké, co myslíte...Pakliže byste potřebovali někdy rozebrat plot, víte koho povolat, i když, u nás je zatím naštěstí práce dětí zakázána...
