Před kinem Svět se tvořily hloučky, byla už naprostá tma. Diváci byli jinak spíše středního věku. Rouška na roušku čekali Romeo a Julie na začátek představení promítání. o jejích světlých vlasů lehounce mrholilo. Spadlá mince na
chodníku vysoce zazvonila. Romeo se sehnul a zvedl ji, dlouhé tmavé vlasy se mu přitom svezly do tváře.
"Adamova máma zkoušela minci na holé paži, jestli jí bude držet..."
"Proč?" Ptá se Julie a strká svou promrzlou ruku do té jeho.
"kdyby přece měla v sobě po očkování čipy, tak jí magnetismus udrží minci na paži!"
"Aha..."Pronesla roztržitě.
"Moji rodiče to vlastně také zkoušeli. Půjdeš na to očkování?"
Chvíli je ticho. "Ale jo, nechce se mi, ale půjdu." Slibuje Romeo, dnes ho řidič nevpustil bez roušky do autobusu a důchodkyně neměly respirátor navíc, a tak dnes do Trutnova nejel.
Kapuletovi jsou již očkováni a čekají totéž od chlapce, jenž nedávno přibil k nim do rodiny jakožto Juliin nápadník.
"Proč jsi mne sem vlastně pozvala, máma do mě tohle téma hučí do bezvědomí!"
Zrovna si povídali o holocaustu, Julie je ale podivně zamlklá.
"U nás se i rozsvěcí šábesový svíčky", říká Romeo a rychle oba típají cigarety, kino se naplňuje lidmi, žádné excesy s rouškami a respirátory či testy a očkováním se zde zrovna dnes nekonají.
Film Zpráva běží a Romeo nechápe, proč ho tahle holka vzala na tak vážný film, přece dívky jejího věku jsou na romantický snímky anebo na komedie.
Po cestě domů mu Julie pod deštníkem vysvětluje: " Víš, já se strašně stydím za svého dědu, já i moji rodiče, on byl jedním z těch, co nechal za sosáče zbourat Královédvorskou synagogu !"
A míjejí sochy surikat stylově v rouškách u kruhového objezdu, které na místě bývalé synagogy kocourkovští umístili...
