Mé dnešní zamyšlení patří problematice kouzelných bedýnek, jakých máme okolo sebe nespočet. Máme potíže s krásnými prázdnými obaly od sladkostí, kosmetiky i jiných produktů. Přitom každý z nás preferuje jiný druh bedýnky, no ne?
Občas však jsou jejich kouzla dílem Pandořiným... Muži raději obdivují karoserie, konzumují obsah lahví, ženy zase upřednostní kosmetiku...
Za pár dní budou naše děti zvědavě zírat na obsah pestrobarevných krabiček pod vánočním jehličnanem a právě tato tajemná chvíle bude pro ně jistě ta nejnapínavější. Asi bohužel, nebotˇ dnešním nejrozšířenějším pilířem víry je existence dárků od Ježíška. Právě na ně ochotně slyší každý.
Jako malí jsme nebyli jiní a často někdo z nás podlehl pokušení otevřít reklamní dárky pod stromku v obchoďáku, kluci se schválně strefovali na náměstí do ohromných svátečně ovázaných krabic na stromě před národním výborem, tehdy naštěstí nebyly kamery...Dokud jsme o nich jen přemítali, věřili jsme, že jsou naplněny něčím lákavým. Ovšem po roztrhnutí takového parádního dárku následovalo hořké zklamání- byl prázdný!
Co je prázdné, je neživé... O víkendu jsem shlédla zajímavý dokument o městech duchů, kde se zastavil život a zbyly tam jen prázdné domy. Působily stísněným dojmem, apokalypticky a neživě, ruch se tam navíc již zřejmě nevrátí.
Výčet kouzelných krabiček zde nekončí, jako bych nevzpomněla zmínit všeliké ovladače, mobily, tablety, počítače a v neposlední řadě ještě i televize. Jsou plné zajímavostí, bezpochyby, ale musíme si u nich uvědomit, že jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Totiž, že jejich obsah závisí na našem dobrém či špatném výběru.
Stejným úkolem pak pro nás bývá, naplnit srdce láskou, tolerancí, neboť ta nádoba srdeční potřebuje naplnit ze všeho nejvíc. Neboli- nemít srdce- vadí.
Abychom neměli všude jen samé prázdné skořápky, měli bychom hledat hlavně obsah, vnitřek, nitro, náplň, myšlenku, ideu-chcete-li. Budovy, hlavně veřejné prostory by měly ožívat lidmi a pohodou. Váza náhle ožívá, když do ní vložíme květiny.
Abychom nedopadli jako mnozí, co hledali tu neslavnější a posvátnou skříňku všech dob- schránu úmluvy. V Etiopii ji prý hledal Hitler i Mussolini, Bush a rovněž kdekterý turista. Přitom její poselství a odkaz bylo spíše duchovní, než že by byla až tak kouzelná na všechny strany. Tajemnost zkrátka přitahuje, proto ta honička !
Fascinuje mne jedna věc, a to, jak je možné, že jsou lidé schopni se poprat o jeden takový předmět? Zde nutně musím připomenout zážitek z filmu "Bohové musejí být šílení"... Hledejme ve všem myšlenku, obsah, ideu, prostě něco, co nám dává smysl. Desatero bývá náplní všeho- i zákonů, převzaté ze Starého zákona přežívá napříč historií.
Takže, vraťme život a obsah všem našim nádobám! Jaké formace hledáme, takoví jsme, tak na to nezapomínejme a hledejme pravdivé obsahy a podstatu věcí.
