Loni, při aktivním přemístění kola na chalupu, odkud budeme jako každoročně vyjíždět na krátké výlety mi můj malý cyklista nadával o něco více, to vám mohu říci. Letos už jel na větším kole, věděl, že trať se dá lehce zvládnout.
Rekreační cyklistika mne provází již od dětství, s kamarádkou jsme naše malé město projezdily křížem krážem, také jsme jedno léto do řeky chodily týden pozorovat kolo, které se znenadání objevilo pod mostem v řece a proud poháněl šlapky, které házely prasátka na nás, veselé školačky.
Jiné léto, o mnoho let později na chorvatském ostrově Krk jsme s údivem hleděli na zdejší nedospělé domorodce, kteří projeli svůj bicykl po mole, aby potom více či méně elegantně vjeli do moře...
Synové mne letos zaskočili, když se po notném dešti začali prohánět kolmo v kalužích blízko domova a vrátili se celí svisle pruhovaní, připomínaje otce z filmu "Obecná škola", jenž přišel synovou vinou o blatníky.
A tak jsme s chlapcem vyjeli nad město, kde jsme slezli a tlačili. Vím, že nejsme kdovíjací sportovci, alespoň se mohli tedy opájet výhledem na kombajny, které právě sklízely obilí, stihli jsme politovat přejetou kočku a zastavit se u plakátů...
V nejbližší vesnici jsme potkali tetky na kolech, byl totiž čtvrtek a v Kauflandu měli slevy! Jedné se v nosiči skvěla v igelitkách másla, rajčata, okurky. Vzpomněla jsem na svou sousedku, kterážto jiný čtvrtek před měsícem nakoupila při akcích tolik masa, že ho nebožačka nemohla "zdarma " kolmo odvézt, takže jsem jí raději nákup odvezla automobilem.
Ony ženy s dnes opět žádanými retro koly postávaly s igelitovými taškami způsobně omotanými kolem řidítek a stály, jak také jinak, což vám ostatně dosvědčí dva ze tří instruktorů autoškoly, u přechodu.
Není to ovšem ryze ženský zvyk, ta plastiková zavazadla zavěšená na bicyklu! Náš soused například, se svými hojnými taškami sice z textilu onehdá hodil smyk na křižovatce, až se mu rozkutálely pomeranče a rajčata po hrbolaté komunikaci všude kolem...
"A mami, víš jak se pozná veselý cyklista?" Ne! "No, že má mouchy mezi zubama..." Když jedeme z kopce, má výrazně lepší náladu, to se musí nechat.
Na kole se dá zažít mnohé! Prostřední syn, takový Radovan, tuhle vjel do příkopu a radostně zvolal: "Hele, já mám rotoped! Kolo mu setrvávalo na místě a on dupal nohami. Ostatní se tomu velmi nasmáli...
Nejmenší jel tenkrát bezpečně po chodníku a o kus dál už nebezpečně objal popelnici, která s rachotem chrlila obsah svých útrob...
Naše cesta pokračovala okolo zahradní restaurace, kde jsme si navzdory mnohým přímluvám nedali ani hlt coly. Cyklistů tam bylo více, všichni měli ony slušivé dresy, jako, a to nezapomenu, v oné restauraci uprostřed cyklostezky na Hradec Králové, kde jsme minulý týden s kamarádkou stydlivě klopily zraky, vidouc, že jsme jediné motorizované. Kolem nás seděly jen samé dvojice v příhodných dresech, div ne s čísly, s přilbami a kraťasy a myslím, že nás nezachránila ani rodina, která si to přihasila po Labi v kajacích!
Ještě minout zdejší smíšené zboží, kde inzerují, že došly citrony a pak už to bude skoro za rohem. Opět mi vytanou rozkutálené pomeranče a vybavuji si rodinnou legendu, kdy do zeleniny na náměstí dorazily a moje koupěchtivá babička šla zrovna okolo. Bohužel, v padesátých letech ještě nevlastnila dnes běžný a žádaný bicykl s igelitovými omotávkami a byla nucena zaimprovizovat. Použila tehdy z krku hedvábný šátek k výrobě korunky a pět kilo pomerančů domů odnesla na hlavě, jak byla z domovských Apenin zvyklá. V Podkrkonoší z toho byl ovšem velký poprask a napříště s ní raději šel nakupovat i děda!
Nutno podotknout, že dnes by to takový šrumec nebyl, ve městě se totiž díky africkému festivalu pohybují běžně i černoši, kteří jak známo, takto věci přemísťují.
Poslední stoupání, syn sotva supí a již se ho z legrace ptám, kam vyrazíme zítra. Štvu ho, ale vzápětí jsem potrestána: mám po pneumatice, protože jsem právě píchla!
Druhý den z kůlny vynáším a oprašuji retro kolo, kluci mi závidí dynamo i ohromný zadní nosič... Povím vám, tolik hub bych v igelitkách jistě umlátila!
