Pohřešovaný pejskař /povídka/

Bylo jí to divné, ale brala to jako nějaký vrtoch, hru anebo přinejmenším zvláštnost. Pokud šla ven, vyt´ukávala heslo, měnilo se v průběhu času. Přistěhoval se nedávno a měli oči pro sebe. Přistoupila na tuto podivnost, ale proč?

Klepání bylo pomalu složité jako rytmy Jazzové konzervatoře... Na oknech byly zataženy rolety a závěsy, rozhodně v každém z bytů, který s ní obýval. Proč ten stres, ta jeho věčná nervozita? Nechápala to, tak prapodivný Silvestr dosud nezažila. Skrývat se ve vlastním bytě, telefony vypnuté a sledovali bezduše nějaké filmy na monitoru, který byl úzkostlivě otočen v patře na stěnu, aby ani za mák místnost neosvětloval. On zuřivě cosi někomu psal do messengeru zatím. Běžely na něm dramatické psychologické filmy. Rodině bylo řečeno, že jsou v Irsku.  

Byli celé tři dny potmě, potichu, zářila v bytě jen jednou za čas lednička, směla si svítit na cestu mobilem. Žili prakticky v horním patře a i psovi zakázal štěkat. Nesměla se sprchovat a dělat sebemenší hluk. Nebál se policie, to věděla. Šlo o něco jiného, snad byl paranoidní anebo nějaké vyřizování účtů. Jak se doopravdy jmenuje, prozradil až  po měsíci soužití.

Kdo by ho hledal zde v horách? Jak by ho našli? Nesměla si na facebook přidávat jeho fotografie, výslovně jí to zakázal, když jeho příkaz dvakrát porušila, volala hned ta žena z Moravy a upozornila ho na tuto skutečnost. Na síti jí do přátel stále padaly nějaké málo oděné ženy, i cizinky, Italky a Slovinky na jachtách. Nevěděla, k čemu to má přiřadit, asi jiný algorytmus. Nebylo jí to úplně příjemné.

Se psem chodil zásadně po půlnoci a v pět ráno potmě na zahradu, jinak z hlavního vchodu nevycházel nikdo. Její adresa se dala zjistit z webu...

Nedávno napsal veřejně na svou sít´nepravdu, totiž, že zemřela jeho jediná dcera (co na tom, že měl dcery dvě a další se mu na Slovensku další čerstvě narodila), které bylo osmnáct let. Proč měl zájem na tom, aby si kdosi myslel, že není vydíratelný?

Jeho tetě to ale přišlo divné, nebotˇ mu všichni v dobré víře kondolovali, a on jejich účast tklivě přijímal. Hlavně ženy jímala lítost, nedlouho předtím zemřel totiž jeho bratr jakožto mladý, matku již také neměl a nyní, jeho jediná dcera! Taková mnohonásobně smůla! Lidé ho utěšovali, tak, jak má rád.

Křičel nyní často do telefonu a byl na účastníky hovoru velmi zlý, dokonce jim vyhrožoval, že za nimi pojede, rozkope je a zabije. Žila jako v transu. Vyhrožoval jí smrtí a pokusil se ji nakonec prodat v přímém přenosu mobilního hovoru, domníval se přiopilý totiž, že jako Češka polštině neporozumí. Pochopila, že to není vůbec žádná hra a on není blázen, ale skutečný zločinec na útěku.   

V jiném bytě se situace znovu opakovala, předstírali, že tam nikdo není, nebydlí, nechával se zapírat. V dalším bytě měla zakázáno chodit k oknu a roztahovat ony olivové, tmavě zelené závěsy, komunikovat s kýmkoliv. Telefony přetvořil na skrytá čísla a často lámal telefonní karty. Utekla a zachránila holý život. Co o něm všechno věděla a neřekla jí, ta Moravačka?

Na Vysočině na chalupě například běhal  po pasekách s dalekohledem a řval, že ho sledují. Měl velké dluhy, a tak jel do Čechie, aby dostal azyl. Na Slovensku pro něho nebylo již bezpečno. Otázka zněla, kde na světě by pro něho vůbec bezpečno bylo. Na tom jeho Belize?