Vilma si zapla rádio. Přepínala bezcílně stanice, ale nenacházela kupodivu žádnou hudbu, jen spoustu slov.Aspoňže Syn Gali si zase nahlas pouštěl "Akademii úspěšného youtubera"...
Samá objíždˇka a rádio dlouho ani nezabéčelo, pět sousedních stanic v jeden okamžik vrnělo fotbalem, politikou, počasím, i reklamními banalitami.
Samá objíždˇka všude, stání u semaforu a rádiu nebylo do žádného druhu zpěvu. Přitom září jinak vneslo do domu příslib nových začátků, vůni jablek, také nové rozvrhy například, ještě rytmus budíku a dupotu ze schodů.
Údolími pod Zvičinou se zrovna táhl předlouhý špekáčkový dým. Přejeli přehradu, v jejíž vlhké chodbě se schovával děd, papírový zběh-árijec před iluzí třetí říše.
Bože, jak chtěla být vždy povrchní, povrchní, povrchní, nemyslet na nic a nikoho, jen suše existovat. Navazovat četná přátelství. Napájet se tím, co každý druhý, nákupy, televizní všednost a cyklistika.
Bylo mu sedmnáct a byl občanem Rakouska a popravdě řečeno, byl velice vzdálený tomu, aby se příliš zabýval tiskopisy a dokumenty. Dalo by se dokonce tvrdit, že byl lehkomyslný, ale jaksi příjemně. Ovšem Jan, její druhý syn, a to bylo třeba si přiznat, také nebyl zrovna rozený úředník! Přinesl si před časem domů ze školy rozhajcnuté potvórium, které bylo zcela rozházeno, vyvrženo jak úhoř z euroobalů, stejně kluzké a dávali ho o víkendu pracně do pořádku.
A protože si tenkrát opomněl a nevyřídil občanství české z vlastní lenosti, byl prohlášen za stoprocentního áriho, a tím mu právě vznikla povinnost narukovat u říšníků. Což neučinil nejen z pacifismu, ale též ze vzteku a zoufalství až nakonec utekl. Schovával se pak blízko mlýna Sýkorníka, než ho chytli a uvěznili, vsadili do budovy vězení, ve které později Vilmu "věznila" základní škola. Mohl býti Daliborem. Budova postupně časem shazovala mříže podobně jako jelen, každou pětiletku jedno patro . Netušila to ani ve chvíli, kdy o sobotě s ostatními dětmi s gustem otírali roztokem a vatičkou gumovou protichemickou masku. Co si asi tak děda pomyslel, když tam šel na představení pionýrů?! No, stačilo by shlédnout, jak museli "zvesela" korzovat o přestávce nuceně dokolečka po chodbě...Služba na tabuli kontrolovala, jestli se někdo od chůze ve třídách neulejvá, pak se raději zamykaly.
Jeden z jeho bratrů dokonce bojkotoval němčinu, a to natolik, že obdržel z jazyka seveřanů tehdy nepopulární šestku! Tak konečně hrajou- válku růží, no asi aby se konečně rozpliznul ten dým... Na protest si nevzal ani árijku zaslíbenou, stal se odpůrcem přátel žehu a po smrti se odmítl nechat spálit.
K Yorkům nebo k Lancasterům? Asi být neutrální a nestranný a neustupovat všemu a ve všem. Frčí jí hlavou. Demonstrace síly kolikrát stačí, bez zbytečného mlčeního jehňátek.. Potřeba si uvědomit hranici lidskosti... Hrajou: "Každýý ráno na piááno..."
