Pomni človíčku* u toho pomníčku* nech svou duši kát* fajn- zůstal jsi tu stát... Člověk ve svém životě potká s řadou pomníků a připomínačů všelijakých a různého charakteru. Jsou to věci neužité i když zase, jak kdy.
Jsou veskrze nepraktické oproti mostům třeba například, jsou spíše připomínkou ducha anebo jeho absence. Záleží na tom. Na podstavci? U nás včera otevřeli most, ale předecházelo tomu martyrium s lávkou. Sice se nerozbila, ani prkna nevylétala jako tenkrát v Žirči, když se jednou špatně pozatloukala při festivalu na pódium a polka byla ozvláštněna nebezpečným práskáním prken... Vydržela. Vydržel i pomník padlých vojínů, přes který vedla pár měsíců inovativní zelená a pěší turistická trasa po dobu opravy mostu do centra města. Záleží velice na místě, kde stojí, například jsem ráda, že v Letech byl nedávno konečně pomník odsouhlasen...
Hřbitov budiž zářným příkladem pomnění. Na třetí pokus jsme našli i hrob Waldemara Matušky, nejlepšího našeho zpěváka, vyvedený pískovcově se siluetou kytary...
Kvalita materiálu svědčí o mnohém, i o morální ceně, jež upoutávka nabízí. Vkus, myšlenka, ideje. Baroknost vzletná bývá však prostˇáčkovi cizí, ten raději hledí v užitkový a strohý betón.
No a pak jak vám přes pomník vedla flexibilní stezka, zkratka to progresivní, byla čím dál blátivější a lidé vyráželi jako zběsilí a uhonění štvanci, ba jako zvěř přímo spoza buxusů a thújí, byl úplně kopyty a kočáry rozryt a lidé přestali nosit co jehly, ale i podpatky a bílou, veskrze sportovní obuv, kterou byli nuceni dočasně zapudit a vystřídat ji příhodnějšími gumáky a farmářkami. Našla jsem tam na zemi stokorunu, kterou jsem ve vinárně propila. Jak si tak lidé kasali nohavice, někomu ulétla. Ale možná to bylo myšleno spíše na nákup nového páru botek, nevím, nevím.
Přitom mohl být oplocen a chodilo by se opodál...
Anonymní šed' betonových kvádrů můžeš zdobit čím chceš, avšak důstojnosti nezíská, jelikož je duchaprázdná, jakkoliv provedení ohromujícího, podobna velikému náhrobku umění a parkovišti...Kolik betonu ještě bude vesměs potřeba?
A lidé fotí se u válečných piedestalů se selfie tyčí, padouši i hrdinové chtějí pomník a slávokámen někdy v pětiletce, jindy ho staví dlouho jako pyramídy, Orlí hnízdo..
Aby si dodali důstojnosti, či spíše sebevážnosti v některých případech, ale čiší z toho nejistota. Mariánské sousoší spletl si kdosi s kašnou. Pokud se zločinnost povýší na cosi obdivuhodného, bude to znamenat, že to je žádoucí a stane se novou normou, což by pro nás mělo být naléhavé a alarmující!
Lidé se začnou předhánět, jak jsou zvyklí, protože život dneška je zárovenˇ velkolepým závodem. První co začnou pošlapávat, bude lidská důstojnost. Ne náhodou velcí diktáři nemají žádný smysl pro humor, autisticky se přou o vlastní sebevážnost. Na posledních akcích pokládání věnců jsme mohli shlédnout i přehlídku dobytka, který se valil s falešným postáváním a Palach žulově se propadal.
Zkřížený cech neosobních sekáčů a zatloukačů ozbrojen kladivy pětiletky. Některé pomníky jsou prostě mementa, která bychom neměli zpátky křísit, přivolávat. Polobozi a bozi totalit, ležte si zalití klidně dál..!
Most již máme odhalen, také se začalo chumelit a na cedulku se jménem Jan Palach ještě pokorně čekáme...
