Naši vlast obchází takzvané pochody za mír. Co tím chce vlastně básník říci? U nás přece mír je, nedochází zde k žádným násilným střetům skupin... Dokonce nyní rázují už i ženy, které se tak zvedly od svých seriálů a telenovel...
Pochod- již to slovo navěky evokuje vojenský stav: neboť kdo pochodů nejvíc užije? Jsou to právě těžkooděnci či vojáci a strážníci. Navíc pochody byly nejvíce zastoupeny v německé kultuře za nacismu. Například pochod: Vyvalte sudy.
Pochodem za mír je tedy ve skutečnosti protimluv. Ano, všichni chceme mír, aby Putler již nevraždil, ale ne každý člověk myslí mírem totéž. Někdo si například pod mírem představuje dokonce situaci, kdy je otrokem, sice nemláceným, ale i tak hořce zneužívaným. Protože pokud někde zmizí střední třída, co v prostoru vznikne? Otroci a páni.
Nevím, zda se tedy nejedná spíše o nějaké zvací akce do pochodu typu "Soudruzi z Russka, přijďte mezi nás ukázat nám váš mír... Všichni víme, jak nám v roce 1968 přišli mír bratrsky zařídit, jak dvacet roků zde smrděli jako nezvaná nevítaná a nenažraná arogantní návštěva. Jejich pojetí míru je tedy rozhodně svérázné. Čekání na aligátora, až nás sežere jako poslední pak určitě zdejším kolaborantům nedá spát. Co když se vzbudí a na ulicích budou ráno asfalt hrnout slovanské tanky se schizofašistickým znakem Z?
Naše kultura nyní zažívá vzestup, mnoho knih se u nás každoročně napíše. vzniká hodně hudebních i výtvarných počinů, které se odkazují na naši svébytnou kulturu. Proč sem zvát nějaké husté pod vlivem alkoholu povětšinou barbary a doslova jim potupně naservírovat náš prostor? Už si pochodující doma navlékají na tyčky rajcovní rudé praporky? Co jim přitom probíhá hlavou? Těší se na fronty, na podpultové zboží, na pošlapávání důstojnosti, vzpomněli si na normalizační sedmdesátá léta, zavrhli tedy očividný produkt západu rajčata (pozor, ony obsahuje i kečup) a nechávají si nyní posílat z Rus tuříny? Anebo je motivuje pouze a jen strach z jejich osudu?
Tak jako Igor Matovič si na tomto zařídil na Slovensku předvolební kampaň, jistě to je nyní ve střední Evropě žhavé téma. Bohužel káží nám v takových případech bankrotáři, od nichž vlastně nevíme, co si od toho účinkování slibují. Seriózních občanů na se těchto tribunách nachází pomálu.
Ani žádní světoborní naši umělci nepodporují ono zvedání kolen do primitivního rytmu, proč asi?
