Doba tepe a lidé se chrání. Před okolním světem, blbostí, viry, sousedy, pravdou. Proto staví ploty a hranice. Ne náhodou hranice znamená i cosi jiného, pálit na hranici.
Něco visí ve vzduchu, lidé přestali těkat a zabarikádovávají se doma, v bezpečí, v lůnu. Tam je třeba stádní blbost nedožene.
Nejprve to začalo hranicemi, bylo třeba zavřít hranice a tumáš, jako na zavolanou, přišel vir. Budeme chráněni. Před čím? Před kým? Sami před sebou? Před uprchlými čuníky? A nemořili prasátka hlady!
Lakomá Barka revival!
Lidem to došlo, učí se přece nápodobou, zázračně otevřely se Hornbachy, lidé začali tedy dle vzoru horečně stavět mezi sebou ploty a mezi sebou barikády z roušek. Před kým vlastně? Sami před sebou.
Všude vyrostly ploty, někdy jsou pokryty dokonce symbolickým černým florem, protože zelená barva geotextilie holt došla, byly fronty, davy orouškovaných a vystrašených anonymních občanů stály u vchodů obchodů se zemědělským náčiním v logu fronty na ploty, na flory, na kladiva, na hranice. V místech, kde tato shromáždění vznikla, jako by vir nenavštívil, zřejmě byly vydesinfikované až na půdu, stal se tam tedy zcela jistě mirákl.
A do toho tenhle mlátička, co chce zejména vysokoškolákům svérázným způsobem připomenout, že jen člověk všestranný, tedy i fyzicky je přínosem pro společnost, soustředěnou ve svých výbězích a trvajících si na svých výsostných hranicích a na škatulkách.
Ohrádky mají ovce. Nad nimi stojí ovčák s holí, chceteli, bača, podoben dědečkovi Večerníčkovi. Starý pohádkář, zhasíná a rozsvěcí sám elektřinu. Beskyde Beskyde, kdo po tobě ide, zpívali jsme v dětství a zlí jazykové dodávali: Černooký bača, embéčko zatáčá. Pan navrátivší nám embéčko nás zatáčá vlevo, směr Nataša.
Ploty jsou imaginární ghetta. Oddělují, to je jejich hlavní účel, izolují od nemocných, jiných, aktivních, pasivních. Rozdělují. Ploty rozdělují. Co se bude rozdělovat dále?
"Ten, kdo činí ústupky diktátorovi, krmí krokodýla a doufá, že bude sněden naposledy." Winston Churchill
