Záleží mnoho na tom, s čím se identifikujeme, které vlivy vstřebáme, jak s nimi naložíme. Také nás poznamenávají osobnosti, atˇ ty okolní, které známe, nebo osobně neznáme....
U těch, které známe, to bývá jednodušší, neboť jsou nám známy i jejich nešvary, negativní stránky, jevy,atd...Zatímco u osob známých pouze mediálně či z doslechu uvažujeme o nich z toho mála, co víme, zkrátka bereme pouze úzký profil toho, co nám je známo, anebo to, co nám zprostředkují média, novináři, takže naše poznání je zkreslené, neúplné. Což se sice snaží zřejmě naoko odstranit bulvár, ale ten do celého jevu vstupuje aktivně a vlastně do jisté míry ovlivňuje, i to, co bude následovat. Většinou negativně. Vzhledem k těmto skutečnostem můžeme některé i nekriticky zbožňovat.
Proto je třeba odlišovat zdravý obdiv, inspiraci někým s úplnou deifikací, kterou například často "trpí" dospívající dívky. Anebo ve vztahu k dogmatickému učiteli obecně, což může být založeno na pocitu strachu...Někdy je třeba zachovat nadhled a v těchto situacích bývá směle doporučováno: "Představ si dotyčného, jak sedí na záchodě!"
Osobnost může být ohlazována a retušována, naopak poskvrňována, jakýkoliv extrém je nebezpečný.
"Nic lidského mi není cizí" řekl kdysi klasik...
Hranice těchto rovin je křivolaká. Žádná osobnost není nedotknutelná, dokonalá, protože to by se už jednalo o ono zbožštění. Je chybou, když se o ni pokoušejí například vrcholní politici. Jenže při opačném procesu "zlidšťování" může dojít k určitému nepoměru taktéž, čehož můžeme být svědky poslední dobou při tahanicích, kdy se řeší jaké osobnosti a období bylo vlastně za první republiky ( filmy Lída Baarová, Masaryk, seriál Bohéma). Každá osobnost pak funguje, jako by koexistuje s okolím, které nemůžeme pominout- rodina, školy, přátelé, což je mimochodem jenom část vlivů, která nás lidi obklopuje.
Blbé je, že máme málo času na zpracování informací a často sáhneme vedle- většina mladých zkoukne nekriticky film, seriál a domnívá se, že tím již mají ucelený názor, náhled na celou jednu dějinnou epochu. Proto také mnohdy odsoudí osobnost, která na plátně vyzní jako gauner, ale při intimnějším pohledu, totiž čtení, již zjištuje, okolnosti, které k tomu jakému jednání člověka vedlo, anebo zjistí deformaci či dezinformaci absolutní.
Tuhle mne jeden kluk překvapil, když si stáhnul referát o Gotice, zřejmě z wikipedie a začal na nás zcela vážně, chrlit osobnosti této doby: Legrace to nebyla, nepatřičně tam měl kromě architekta Antonia Gaudího celou řadu okravatovaných pánů, totiž překvapivě, německých filosofů.
Také si mnozí pletou životopis s bulváropisem, místo díla tam mají kolikrát uvedeny převládající informace typu kdo kde s kým a výčet zbytečných údajů o jejich blízkých či domácích mazlíčcích...
Pravidlo dvou S: Z deifikovaného jedince jde Strach, čili posvátná hrůza, nelze si z něho ztropit Srandu. Například z komunistických pohlavárů jako by tyto vážnosti přímo čišely. Hlavně pokud na své velevážnosti trvá ve svém širém okolí. Jedná se o jistou vyumělkovanost, chcete-li osobnostní kýč, kde vévodí hlavně ta ryzí umělá důležitost. Když už někoho hodnotíme, vezměme to na zřetel!
A proč Osobnost jako žena? Jelikož žena je vzor, osobnost vlastně také, pro x lidí a pro Čechy zvláštˇ, také má dneska svátek, i když v minulosti nechvalně proslulý, každoroční neměnnou jednotou karafiátů, šikem indiánů a věnečků navrch!
