"Vlky plky vlky"- zpívala si, dokud nepřišla na to, jak zavést hudbu i do koupelny. Pomyslela si: "Teď to teprve nesmíme pro.... ". Chce to alternativní přístup.
Kluka nestačil ani vyplivnout autobus, zůstal trčet za aktovku, jako skřípnutý brouk a nohy a ruce měl náhle skoro volné, dveře mu vyvinuly jen nepříjemný tlak na záda, který za chvilku naštěstí opětovně povolil. Vůně éteru z inverze zafialověla dopravní tok, jen světla aut žila svým mihotavým životem.
Vilma slyšela okolo zajímavé fráze: "Je to nic proti ničemu" a dále "Bez práce nejsou koláče." Prezentace prezentací byla, když měla začít vyhledávat spoje. Nakonec se jí udělalo ale špatně a nikam nevyjela, což byla jistě ohromná škoda. A ta naprosto úděsná absence dobrodružství! Ta pozvánka byla ale taak suprová!
Interaktivní generace se zarudlýma očima měla potřebu dotýkání a něhy. Kominíci jezdějí už jen vymetat po svatbách. Z rádia po letech ozvalo se: "...jak málo jsme jim stačili dááát..." Vilma ve snaze předávat své teorie světa byla nařčena, že předává cosi, co není vhodné a v souladu s přikázaným tokem... Děti se kousaly po ránu prý nudou, včera viděly v tv seriál Vzteklina...
Snad jedině jistý smysl pro humor mohl napravit takové ponuré záhady... Na nosorožce plechového za Hradcem taky nikdo netroubí.
Sirény uvedly středu do měsíce, aby navodily hybernační kocovinu vůkol. Vyšetřování znalostí probíhalo v běžném tempu, paranormální aktivity nebyly zaznamenány... Bříza v poli byla zcela pravidelně obsypána havrany, kteří se vznášeli pouze při nenadálém průchodu pejskařově.
"Sedíš na kabelu!" Okřikla holka nehorázně kluka po ránu. Prohlížeč vykazoval několik týdnů jako první relaci "Nucenou kvótu pro 1000 uprchlíků ještě zvládneme..." Jeden kluk jí kdysi řekl: " Připadáš mi jako ze seriálu Profesionálové..."
Cestovka si myslela, že vybere zálohu na jeden zájezd dvakrát, což Vilmu znervóznělo, byl to snad jen takový drobný omyl, ku kterým dochází maximálně jednou za deset let, kak zná každý trapně z paměti... Kolektivní navíc, kolegiální již méně. Byl takový všední obyčejný den k večeru o půl šesté, jak by mohla cynicky zazpívat. A zemřela Šinetka, škoda jí.
Vilma by se tak ráda kousala nudou v hospůdce jakékoliv, ale nejspíš možná u Kousala. Děti zatím scházely se v Mńamce... A mrak si klidně váží tisíc slonů.
Náčelník I. měl rád slony, malovali mu je nakonec děti disentu, když tak míjeli plechového slona, co stojí v poli před Traučí, pomalován pokaždé jinak a snad jistě tak stodvacáté auto v průměru u něho slavnostně troubí na počest jako na fanfáru.
Generation malované děti si oděla šedivé tváře, mluvit anonymně stalo se zvykem. Zdál se jí sen o příteli z Čičína, jak jí zkoušel z angličtiny a nakonec jí položil otázku: "A co je Tvým cílem? " Musela přemýšlet.
Však sloni něco vydrží.
