Na východ od našich hranic se nachází mnoho kultur a některé jsou nám nepochopitelné.S některými se srovnat můžeme, ale s jinými se nelze ztotožnit, hlavně proto, že ženy jsou v tomto světě, říši šikanovány a nemají větších práv.
Dokonce jsou přečasto terčem domácího násilí a jsou defacto pouhými nástroji na výrobu dětí. Nelze tam použít beztrestně antikoncepci, děti i ženy jsou výlučným majetkem mužů. Samozřejmě se zřejmě jedná o určité národní a historické zvyklosti, a i proto nám je tento exotický svět civilizačně velmi vzdálen. Fundamentalismus nemá pochopení pro citlivé ženské i dětské duše.
Například v Íránu, kde donynějška působí jakási mravnostní policie, letos byla udělena Sacharovova cenu EP posmrtně za svobodu myšlení íránské Kurdce Jině Mahse Aminiové a hnutí Žena život svoboda....Tuto cenu evropský parlament uděluje každý rok jednotlivcům a organizacím které se zasazují o ochranu lidských práv a základních občanských svobod.
Stačí vlastně sáhnout do literatury, po knize či zfilmování pravdivého příběhu "Bez dcerky neodejdu," kde autorka vylíčila dopodrobna kulturní zvyklosti dané totalitní společnosti, která nepůsobí příliš pokrokově a vstřícně vůči cizincům natož ženám. Příběh zoufalé matky, která se ocitne vlivem politických událostí a lsti svého původně citlivého manžela v exotické krajině Íránu plné životu nebezpečných nástrah, ponížení, strachu o dítě i o svůj život a patří k nejsilnějším životním příběhům vůbec. Kniha byla nominována na Pulitzerovu cenu a příběh byl přeložen do sedmdesáti jazyků.
Doufám, že jsme si u nás vědomi, jak naše na hony vzdálená kultura této nepřátelské civilizaci vlastně je, plné sebevražedných útoků a fanatismu...Existuje i druhý díl této knihy, příběh "Na útěku" jejich dcery jménem Mahtob.
Samozřejmě, v prostředí ve kterém převládá takováto hrubá síla, zaostalost, kde nedošlo k takřka žádné emancipaci nelze jen tak dosáhnout přiměřeného pokroku, který může být v takové atmosféře vnímán coby slabost. Dochází tam také k celé řadě významných TABU západní společnosti- a to legálními incestními vztahy mezi příbuznými a tím se tyto dvě kultury odlišují zdaleka nejvíce, v naší společnosti jsou takové vztahy nepřípustné. Jejich absence je dokonce považována za významný milník vzniku naší kulturní společnosti například antropologem Claudem Levi Straussem. Absurdní poddanství islámu umocňuje ještě bída a zaostalost, například co se týče sociálních zařízení umyváren a záchodů.
V takové společnosti nenávisti zaniká jakékoliv volání o pomoc, jednotlivec je ponechán monolitu velmi častých povinných modliteb, vlivem kterých se dostávají tamní věřící do jakési formy transu. Není to rozhodně svět pro každého. Dal vzniknout organizaci Hamás, například.
Ženy jsou v této kultuře zahalovány do neprodyšných pytlů bez ohledu na to, jak se v nich skutečně cítí, navzdory horkému podnebí. U nás máme kult krásy a vkusu poněkud jinak nastaven, ženy i v čelných klíčových pozicích rády navštěvují kosmetické salony, ukazují své zářivé vlasy bez obav a strachu o život i na sociálních sítích...
Citát Goldy Mairové: "Míru s Araby se dočkáme, až budou více milovat své děti, než nás nenávidět."
