Stáří nebo dětství, ostrov nebo samota, člověk má právo na slušné zacházení bez ohledu na svůj názor a stav společnosti se pozná i podle ní. Pošlapání důstojnosti je ostudou každého jedince nacházejícího se v bezprostředním okolí.
Není také dobré házet všechny osoby do jediného pytle, to by mohlo být začátkem všeho zlého, ona kolektivní vina, např. Romové, uprchlíci, ... Protože mi letos bylo sděleno nebezpečné "Kolektiv Vás nemá rád", byla jsem nucena přemýšlet, co že jsem kolektivu provedla, připadalo mi to příliš abstraktní, podobně, jako když někdo provádí činnost zvanou zlobení. Pak jsem pochopila, že jsem se (jako jedna ze tří) odmítla účastnit divadelní scénky nevalné produkce.
Různé společnosti historie měly své triky, jak odebrat i poslední špetku důstojnosti, například střihem vlasů, oblečením anebo zavedením čísla místo jména.
Urážky se nyní těší na sítích celkem velké oblibě, přitom sprostě člověk vůbec nemusí nadávat, od toho tu máme mnohá slušná přirovnání, anebo satirické obrázky. U nich jejich největší výhodou bezesporu bývá jejich vtipnost. Kdo se nesměje, na toho si dávejte pozor ! Nebotˇ by mohl trpět přehnanou důstojností, takzvanou nadutostí a sebevážností spojenou s narcismem.
Dnešek se nám začíná poněkud posouvat sledem neblahých událostí podobně jako hra Domino, přitom mějme na paměti, že výroky spíše vždy definují nebo mnohé vypovídají o svém řečníkovi, autorovi.
Proto je třeba oslovovat se navzájem jménem, osobně s setkávat. Právo na individuální existenci bez nadbytečného vměšování či slídění entit a direktiv by měl mít každý jedinec, nehledě též, že každý má právo na určitý osobní prostor a svobodný pohyb.
Začátkem úspěchu v této oblasti rovněž je nepřitakávat na vše. Dvorní etiketa navzdory kladnému působení páně Špačkova u nás doznala jistého úpadku, i když se jistě proti těmto nešvarům snaží všemi silami zasáhnout..
Základem nedůstojného prostředí bývá všemožné přetřásání a poměřování, soutěživost mimo sporty a udávání rozdílů, bez nichž se ovšem stáváme igráčky či legáčky.
Ve zdravé společnosti se cítí dobře všichni, v narušené se naopak jedinec snaží nahodit mimikry, aby zapadl "do party." Čili netřeba nám býti "slušnými" legráčky s plastovými vestičkami a čepičkami, abychom si připadali jakožto lidé, nositelé člověčenství.
Důstojnost nám může být darována či odebrána prostřednictvím symbolů, třeba vlajky, odznaku... K tomuto bývaly používány i hanlivé symboly. Zbývá na nás, na každém z nás, jakou kulturu budeme kolem sebe šířit a jakou formu důstojnosti poskytneme svému blízkému či širokému okolí.
