A tak mne udivuje, jak mladí náctiletí dnes chodí vážně oblečeni, tuhle jsem potkala mysleje pohřební průvod, ale ne, byly to děti 15- 16 let. Co se s nimi stalo? Kdyby měli alespoň nápadné šperky, řeknu si : fajn, rockeří, ale?
Myslím, že pohřební nálady nás dospělých by neměly ovlivňovat a rozšiřovat v takovéto nezdravé míře děti a mladé lidi. Mají se přece radovat ze života a ne starostovat! Navíc tím dělají starosti nám rodičům, učitelům a v neposlední řadě psychologům že se prapodivně vyvíjejí.
Za nás byly v totáči zákazy, nesmělo se to a ono, ony dnes mohou všechno a uvážou si na sebe dobrovolně barvu plaček! Třeba jsme nesměli v osmdesátkách nosit na tričku cizí nápisy, protože hrozilo, že jim učitelé nebudou rozumět. Hlavně nápisy cizích měst, kam se nesmělo cestovat, to bylo tabu. Kapely byly také cejchovány, například pan Hučín v mládí málem přišel dokonce o sluch, když ho dospělí papaláši zmlátili kvůli tričku "Led Zeppelin..." Z kapel byl povolen jen pouze jakýsi frontman jménem "Sandokan."
Pak jsme také nesměli nosit texasky, tedy ty pracovní, rozuměj roztrhané džínsy. Když už někomu prošly, tu měly na sobě několikanásobné vyžehlené puky. Nesmělo se připomínat, že na Západě se také pracuje a mají tam celkem obstojné montérky, ne teplákozní s tkaničkou jako u nás. Nezapadalo by to do rétoriky o vykořisťovaných dělnících, kteří by podle takovéto vizáže nevyhlíželi pracovně, ale spíš jako z katalogu Held či Neckermann.
Nosme barvy! Zvedne nám to náladu o tři sta procent... Dnes v dětském pořadu vyráběla jakási Hadriana srdíčka na trička pomocí papírových šablon, jistě by lépe slušely oněm dívkám v černém, škoda, že zrovna asi nekoukaly. Moji synové nosí nápisy, například Coca- Cola a barvy různé.
Vojensky zelenou barvu bych také vyloučila, vzbuzuje takový nějaký vojenský mýtus či uniformitu. Tu bych vůbec vyloučila a šla cestou více originální. Dnes mne velmi inspirují umělci ze Lvova, mají krásné osobité háčkované plédy a džíny, jsou také ověšeni nenákladnými šperky. Obdivuji je hodlám následovat už i pro jejich naději, dobrou náladu všemu navzdory, kterou agresorovi neusnadňují depresivního strašáčka, tedy onoho ducha doby, jež se snaží všeobecně nastolit. Začnu barvou slunce, žlutou.
