Mobilní svět ztracený...

Mobil byl v rýži. Kolikrát už byl člověk nucen podstoupit martyrium rychlého panického vysoušení přístroje, který mu byl v mnoha ohledech, hlavně časových, nejbližším pomalu až přítelem? " 

Vilma byla nucena na návštěvě vyslechnout si kramářské písně mediálních novin, které normálně jinak nestíhala. Šlo na ni spaní, tolika práce se zase nadělalo! A ta krásná nová hesla omluvná i rozkazovací, byla okouzlena. Omluvíme se, poručíme si, aby to bylo krásně moderně cool. Paranormální jevy. Klidně byla ochotna přiznat, že leckde nebyla a všechno neví. "Cíl bez cíle jako stroj bez stroje" stačila si poznamenat. A "ideje jako žena".

"Zdechni čubo!" Stálo na lístku, který namátkou vytáhla z  poza stolu. Jistě, nevěděla komu byl vlastně určen. "Potlačování individuálních rozdílů nemůže mobilizovat individuální nadání..." Margareta to správně vyhodnotila, ale už to slyšela i od jiných hlav. Navzdory všemu ji vzkaz vehementně pobavil, musela se dokonce usmát. Nikdo se nedíval.

Mobil byl stále v rýži, ty svědku dob dávných! Vilma šla na odběr krve dokázat, že není cholesterolik a bez mobilu si připadala tolik nesvá a nepatřičná, v místnosti se totiž surfovalo o sto šest. "Vlast ta krásná..." Měla svátek. Do toho rádio a v něm zcela bez emocí právě zněla píseň hokejistky. Do Cudet se hodila velmi kvůli té jisté lhostejnosti.

Nejzvláštnější byla ta záležitost, že vše postupovalo pozvolna, klidně. Člověk se mohl dokonce domnívat, že se vlastně přeslechl, že se mýlí, že se dohromady nic moc neděje, ale právě ono pomalé posunování hranic ji nenechávalo klidnou. Zdál se jí sen o patě, den poté byl rozhodující.

Přestala stíhat who is who. Někteří jedinci najednou svlékli onu bílou košili, jali se organizovat naprosto v opačném duchu a ona nevěděla proč a mátlo ji to. Kronika by nebyla úplná bez statistik. Ty ovšem bytostně nesnášela a lidé kteří jimi žili, neváhali kolikrát vyhrožovat.

Cenící údaje kuklux bílého klamu. Rozsypala všude po zemi bylinkovou sůl do koupele, to opět bude síla! Minule byla vyzpovídána na téma svého osobního života, což ji uvádělo do mírných rozpaků, čekala rozhodně hovory zajímavějšího charakteru.

Nezbylo na ni nakonec v hospodě místo, Jitka přišla poslední a byla již obklopena. Couvat nemohla. Mobil dlel doma klidně v rýži a na řeči osobního charakteru mohla naštěstí zapomenout, neboť na pořadu dne byla totiž konečně ta politika a  fotbal, která byla kolkolem jinak tabu a i doma se nesměla řešit. Potvrdila si aspoň postoje. 

"ČŮ 2O!"  Stálo na zídce před ní. Řešila právě zásadní věc: Má být hudba emocionalizována anebo ne? Vždy když myslela, že na to kápla, se pomyslné přesýpací hodiny otočily přímo naopak. Každý tvrdil cosi jiné, byl v tom galimatyáš. Takže- jak kde, záleželo na situaci patrně. V různých příležitostech jinak? Přístroj se nakonec vzpamatoval a byl vytažen z rejže...