Milý pane Vaňku !

Zdravím od Krkonoš! Jak jste naladěn? Co vaše srdce? Dříve zkrátka byla ta zahrádka, soběstačnost na pořadu dne, člověk, pokud chtěl přežít, lecos si vypěstoval, také vyměnil v naturáliích. Po retru však neprahnu, ani v nejmenším.

Pamatuji si, jak jste posílal Ole sálodlouhé seznamy, co a kde koupit, zařídit a sehnat.

Při představě, jak dnes stojím ve frontě anebo zažívám takovéto nedůstojné strkanice o cokoliv, mne jímá hrůza. Jenomže doba pokročila zpět, chtělo by se až říct, zpět k východu. Co o tom soudíte vy?

Myslím, že má smysl přiklonit se k opravdovým hodnotám a vážit si drobných zemědělců, hospodářů a podnikatelů. Zkrátka by se hodila jakási takási soběstačnost, aby se člověk nemusel za každou cenu spoléhat a nebyl tudíž závislý na tom, co mu cpou v reklamě a ve  velkobchodu. Určitě by to bylo zdravější nejen kvůli kardiovaskulárním chorobám. Anebo ne?

Byla jsem v několika spolcích, pane Vaňku, však také o nich jste mluvil, že jsou převelice důležité. Tak ve včelách nejsem, i když ono sladké zlato spolku Řeporyje nyní frčí. Jste na sladký?

Byla jsem v mateřském centru a tam jsme se spolčovaly a udílely si rady, mimo jiné jsem se tam dozvěděla o domácí pekárně, která hněte i těsto, ale umí vytvořit i chléb. Používám ji dodnes.

Dále v pěveckém spolku jsem zpívala a tam, podle vzoru pane Pohlreicha nám evropští přátelé jako dárek dovezli koš lokálních produktů malých živnostníků- sýry, zeleninu, čokoládu. Byly tam i jejich vizitky. Mělo to chutˇ i vůni, duši.

Když jsem nedávno jela do občanského spolku na koncert, tak jsem si koupila brambory také z malovýroby. Hezky jsem si tam popovídala, kdybyste byl chtěl, jela jsem vaším směrem, také bych Vám pět kilo brambor vzala. Víte, že jsou dnes skoro dražší nežli banány? Ale paní Margaret by jásala, mléko je sice nevalné, ale laciné. Kam ten svět spěje, že?

Čím jsou dnes trhy? Setkáním spoluobčanů rozhodně ne, to vím jistě, také mne tam loni legitimovala policie, protože jsem se spolkem sirény samou radostí zpívala hymnu  a šerifové snad pojali podezření, že jsem začala rozdávat něco zadara.

 Ve vedlejším Slovensku to vyhrála na váš post žena, to si představte, Ferdinande, nabídla svůj rozum, své schopnosti, své ruce. Myslím, že u nás to kdysi mohla vyhrát Milada, jenomže se jí zalekli a proto musela nedobrovolně zemřít. Zaklekli si.

Máte rád dramata, já vím, nyní ale u nás uzrál čas nikoli na dramata, ani na muzikály, ale na bajky. Bajky hýbou nyní naší zemí ! Tak například namátkou se dozvídáme o ovcích, ovčákovi, dále vlci nám začali jihnout a osvíceni pietou nosí hromadně věnce na hroby. Pak také mlsné včely se slétají poslušně a organizovaně na jedinou plodinu, kde nad nimi poletují motýle, nový druh, podoben nejspíše Létajícímu Čestmírovi, v sadě skví se léta květ, zemský ráj to na pohled. Lumíci si zřejmě s nebývalou ochotou přečetli stať Garikovu o sebevraždách. Komáři se žení. Měl by Ezop radost?

Navrhovala bych kurz západ ! Tučňáci a tuleni tropí hlouposti, také v tom Palermu, je tu takové horko, považte pane Vaněk, začaly tropy, Morava se co do teplot a sucha pomalu stává Jordánskem  a to se zavaří mozek jedna dvě. Takže ještě máme i krokodýlí farmy, jsou státním zájmem. 

Jasně, že jsou tu stále ty vaše rockové koncerty, lidé je milují a hromadně na ně chodí s nápisy i v angličtině, tomu všemu vévodí otazníky na plackách. Je to prý sexy. Přežili jsme přece rok 2000, jedeme dále, kurz budeme držet západním směrem, uchylovat se k východu  nemá budoucnost. Posílám Vám srdečný pozdrav z Letné, kam se všichni v neděli valíme. 

Vaše čtenářka