Protože se člověk choval arogantně a megalomansky bez špetky úcty a vděku vůči přírodě a živým organismům, tato mu odebrala moc nad světem. Snad ji nikdy neměli, byla to jen jejich utkvělá představa a byl to jen jejich náhled...
Lidem byla odebrána vlivem arogance mocností absolutní možnost řídit běh světa. Jsme nyní uvězněni v domovech, bez možnosti se navzájem konfrontovat... Ukazuje se, co je nejvíc důležité: láska, víra, pospolitost, lidské slovo, úcta, přátelství, naděje. Můj dům můj hrad, dalo by se nyní také zvolat. Donedávna se člověk v domově pouze otočil na podpatku a šel do práce, jel do světa, těkal z místa na místo. Nyní přichází čas útlumu, zklidnění, doba jakési nucené meditace, mezispolečenské izolace.
Je možné, že to je taková obdoba baylonského zmatení jazyků a až vyjdeme ven do nově vytvořené společnosti, nebudeme již tolik rozumět jeden druhému. Měli jsme společný jazyk byznysu, kde slova makat a sorry jako, i sousloví jako třeba "tah na branku" hrála prim. Budeme moci obohatit jeden druhého tím, co je skryto doopravdy v nás, tím, co jsme se nového dozvěděli... Karanténa rozbije některé nefunkční a neschopné skupiny, které tímto ztratily svoji důležitost či pro ně hůře, i společenskou důvěryhodnost! Virtuální svět nám nyní může také významně pomoci při duchovní obměně, udrží nás nad vodou při předpokládaných poklesech ducha.
Myslím si totiž, že dojde rovněž k nárůstu této výše zmíněné chudé slovní zásoby tím, že každý z nás si přečte konečně nějaké ty dlouho odkládané knihy. Svět obletí nejrůznější nové nápady a filosofie, protože mnoho lidí si vyčistí a vytříbí své uspěchané myšlenky. Hudebníci zkomponují poklady, výtvarníci budou nerušeni tvořit, neboťˇ "Hrozny vydávají šťávu, pokud jsou drceny..."Můžeme sledovat nadčasové fimy, dnes doma promítám například Frankensteina.
A nasnadě, virus se kromě těla navíc paradoxně nejdéle živý drží na plastech, těch plastech, které zahltily nejen Čínu, ale doslova celý svět. Jsou obsaženy i v mořích, pouštích, i na pólech. Doba plastová se nám zcela vymkla, proto nyní ted" následuje doba roušková. Vyznačuje se mimo jiné i tím, že lidé plasty zahodí či je snad nebudou ani tolik potřebovat! Přehodnotí jejich význam vzhledem k dennímu životu. Plastová duck face je tímto absoutně out.
A i když si chvílemi zakuklený člověk připadá jako v akčním filmu, tu jako v Hvězdných válkách anebo dokonce jako v Černobylu, neztrácejme optimismus! Nosme je na sobě, abychom se uchránili, abychom zbytečně nezatížili zdravotnické složky, které jsou nyní v jednom kole. Roušky jednou symbolicky spálíme společně na hromadě! Duch doby kráčí nyní v roušce, mumlá si něco pro sebe, mluví k sobě. Ptejme se sami sebe, co je pro nás důležité,a pokládejme také otázky svému nejbližšímu okolí.
