Bylo to jen tři neděle, co Jitka nebyla doma. Za tu dobu uvěřila mnohým lžím a měla za sebou dva noční a neúspěšné pokusy o útěk z Brna. Hlavně jí bylo zdůrazněno, že po ní jde policie.
Cestou jí starší Justýna, aspirantka Zemského moravského hnutí a kandidátka do sněmu EU vyprávěla o chatě svého šéfa.
"Malik proslul tím, že mu na každý rok musí vzkřiknout aspoň jedno novorozený dítě. "
V oblibě ho zřejmě neměla, protože přes její očividné zásluhy jí přidělil jen malý kamrlík oproti ostatním vědcům. Takový, že se do něho ani nedávno nevešel štáb České televize. Přitom publikovala, publikovala ze všech nejvíc a také z celého ústavu nejdál!
"Jak jsi poznala Norberta vlastně poznala?"
"Potřeboval pomoct, opustila ho přítelkyně, okradla ho..."
"Ty na ten spasitelskej komplex jednou dojedeš!" Poznamenala doktorka věd rozhodně a přidala plyn, byla vynikající řidičkou.
Jitce bylo úzko. Lidé, jež se nyní tvářili jako její spiklenci jí neumožnili návrat domů k jejím synům. Také ji popadl stihomam a bála se, že bude policií eskortována. Opakovali jí to do omrzení. Opustila svoje děti. Přitom chtěla jenom odvézt jeho do Brna, protože se opil a udělal mrzutost. Používal jiné jméno a byl cizinec.
Proto seděla nyní přikrčená v sedadle spolujezdce a byla v ní malá dušička. Doktorka přírodních věd vedle ní však hovořila sebejistě a rozšafně, nejvíc ze všeho ji však zajímaly fosilie a pravěké ostatky. Kromě toho pak ještě cizí nemovitosti jak se vzápětí ukázalo. Její zprostředkování prodeje Jitčina bytu byla vskutku blesková.
Jitka později uviděla jejího muže vedle rozesmáté minystrině financí na fotografii, takže to bylo jasné, že lidé jako ona umí počítat. Bylo znát, že vyšla z vyšších kruhů. Také byla jednou na obálce časopisu Pionýrská jednička, čehož si nesmírně považovala. Snad již tenkrát byla bláznem do Pravěku
V jejím rodném městě bylo vše stejné, ale tak nějak jinak, připadala si jako cizí host, bylo jí špatně od žaludku a na sedadle téměř strachy ležela.
Justýna poslala makléře bez jakýchkoliv cavyků na obě nemovitosti aniž by Jitce cokoliv řekla anebo se jí alespoň zeptala. Zastavili před jejím domem. Nešlo otevřít, protože horní klíč Jitka neměla u sebe. Zazvonily u sousedů a ti je překvapení vpustili dále. Doktorka přírodních věd funěla za Jitkou přes plot a pomáhala jí vkrádat se do opuštěné nemovitosti. Vlámaly se tam zadem aniž by vysklily okno.
Justýna jí udílela rozkazy, co vzít: "Vem všechny důležité tiskopisy, úplně všechno! A také knihy, hlavně ty jak máš tady tu Judaistiku, atˇ tady není. "
Byly to především svazky, které se Justýně líbily, když u ní pobývala předtím na podzim na čtrnáctidenní návštěvě.
Vyňala funíc ještě po namáhavém výstupu přes žebřík z police obsáhlou knihu "Mojžíš." Norbertovy osobní věci naházela Justýna do pytle a nabádala hystericky ke spěchu, policie tu může podle ní být každou chvíli.
Do toho telefonoval Norbert, kde již jsou a atˇ si pospíší, což řekl dosti nevybíravým a vulgárním způsobem, jak byl z pobytů ve vězení zvyklý. Zbytek věcí z domu Justýna vyhodí do kontejneru. Jitka se cítila jaksi mimo sebe, neprotestovala a plnila rozkazy doktorčiny jak v mátožném snu. Ačkoliv nebyla v sektě, bleskla jí myšlenka, jak to asi funguje, tento princip.
