Končí epocha milosrdenství?

TGM citát: "Mluvíme-li vážně o demokracii, nemohu nevzpomenout jednoho vážného faktu: máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: jsou to Kocourkov a Hulvátov!"

Když se podíváme na svět okolo sebe, zjistíme, jak se během krátké chvíle změnil, které ideály jsou uctívány v médiích, která určují proudy i  jakýsi pomyslný hlavní informační tok. Když je vyselektujeme, napadne nás zcela určitě, že se opakují cyklicky dokola jako kolovrátek nedůležité anebo podružné věci, okurková neokurková sezóna.

Myslím, že nastává podzim a s ním i odlet ptactva na daleký jih, tak by se dalo čekat na změny a nějaká nezkreslující fakta a ne husté koláže dění, jenž jsou nabízeny snad i vnucovány nyní. Komiksových hrdinů jako by nebylo konce.

Žiji  dá-se říci v pohraničí, ale turistů těch se nebojím, sice jich asi bude víc než v minulosti, také kdo by hleděl dříve na postkomunistické zříceniny památek, jež se nyní podařilo konečně  z fondů opravit...Myslím, že naše památky jsou v dobrém stavu, nejsou to žádné Potěmkinovy vesnice, proto jsou hojně navštěvovány.

Možnosti tu jsou, člověk nemá mít strach z neznáma. Měli bychom si konečně užívat situaci, kdy nemáme nedostatků, smíme cestovat, diskutovat, zabývat se zálibami, díky času, který nemusíme vynakládat při honbě za jídlem. Měli bychom se zaradovat, že máme svobodnou volbu povolání, můžeme volně cestovat, shromažd´ovat se, tvořit v nejrůznějších oborech!

Pravdou sice zůstává, že kdo se postaví na světlo, získává automaticky i stín, ale  přece nebudeme tonout ve tmách! Toho jsme si již užili za bolševníka.

Myslím, že úroveň služeb je srovnatelná s těmi na západ, že je v souladu s našimi možnostmi. Když se otočíme směrem na východ, tak myslím, že se máme oproti jiným blaze...

Neotáčejme se zády k těm, co nás oslovili a potřebují, oni jsou totiž důkazem toho, že my právě prosperujeme...