Jak je nyní kolem nás vše servírováno prostřednictvím anebo skrz všeliké firemní tabulky a statistiky, tak mne to natolik zmátlo natolik, že jsem i při činnosti veskrze životně důležité začala hledat v tabulkách...
Rozumějte mi, již nejsem pamětníkem let padesátých, kdy Kléma prohlásil, že Ježíšek nám zestárl a proměnil se v dědu Mráze. Projev jsem slyšela mnohem později a spíše jakousi bizarní vsuvku v rádiu.
No, každý z nás hledá a svou víru v to či ono, poměřuje je svými vlastními zkušenostmi a zážitky... Nejsem samozřejmě výjimkou, formují mne právě ony zážitky a zkušenosti.
Například v úterý, a to jsem seděla v čekárně u gynekologa s ostatními orouškovanými budoucími matkami u dokořán otevřeného okna, to pro jistotu, abychom neomdlely při přehlídce zamčených úst. A tu se jedna tělnatá kolegyně- odvážlivkyně osmělila a své zjevné přítelkyni se svěřila:
"Hele a méno už máte vybraný?"
"Ne, jenom vím, co to bejt nemůže. Chtěla jsem Jakuba anebo Matěje, ale on /rozuměj otec dítěte/ mi řekl, ať na to rovnou zapomenu, že ve škole učitelky říkáj: "Tys to ale vyved, ty jsi ale Kuba /Matěj...!"
"Teď to maj sice školáci lepší, ale až se zase vrátěj do lavic..."
"A co ty?"
"No, ten můj chce mít pokračovatele rodu, on je Rudolf, jeho otec jeho Rudolf a děda jakbysmet. Rudolf.."
"A co Ty, jaký jméno chceš ty? "
"Já nevím! Rozhodně ne Rudolfa..."
Ovšem ani já nevím, spolu s budoucím tatínkem které jméno vybrat. Synové mi se smíchem radili Andreje anebo Romana, asi postupují podle nějaké statistiky oblíbených oslovení, slyšejí tato jména nepřiměřeně často, anebo to byla čirá ironie. Takže ani Miloše nebrat.
Přečetla jsem i hitparádu v jakémsi článku "nevhodných"čili bizarních jmen, kde bylo jméno jediné a originální svého druhu, a to Rolex, prý podle značky hodinek. Snad se tedy děti mohou jmenovat Nike anebo Adidas? Dovtípila jsem se..
Nedalo mi to a trochu jsem zagooglila po štatistikách, podle článku oné nevhodnosti jsem zkusila jméno Mojžíš, Ti byli dokonce v republice, která měla včera svátek, dva. Synové chtěli také zjistit a zjistili lokální výskyt jejich křestního jména v našem městečku, ačkoliv nejsou pokřtěni. Vyděšeni zírali, kolik jich je jmenovců jen u nás. Lukáše jsem ubezpečila, že když zítra na ulici zvolám: "Lukáši!" Otočí se tam každý třetí člověk mužského pohlaví. Jonáš skončil podobně jako já, tedy mnoho nás nebude...
Nebudu vás napínat, jméno dítěti jsem ve statistikách nenalezla, zato jsem si řekla: "Proboha, dva Mojžíšové, kolik máme tedy u nás vlastně Ježíšů?
Světe div se, PC mne překvapil: "Jméno Ježíš neexistuje!"
