Počasí převelice se podobalo stavu atmosféry, která dýchala hořkými mandlemi výfukových plynů. Do toho po přepnutí několikátém z autorádia zazněl Majkl.
Kdo by se snad natěšeně domníval, že Majkl Jackson, tak ne, byl to David. Pršelo aniž mělo co tát. Index tání sněhu nebyl tentokrát vůbec potřeba. O indexu schnutí prádla se ten den aktuality nevyjadřovaly. " A také Husákovy děti dospěly do Kristových let..." Oklepala se, fujtajxl! Dvě tak odlišné osoby dávat k sobě...Navíc Husák koledy nepovolil. Zprávy byly mimořádně krvavé, atak, aby ten kýžený čas předvolební vznikl umělý dojem vzestupu kriminality, přesně, jak se před dnem D sluší a patří. Silničáři z Ruska vyzdvihováni. Co tím chtěli naznačit? Možná vzkaz pro ty naše.
Zdál se jí sen, zase neprošla rámem, alarm se rozhoukal na všechny strany v dozvuku vysoké stropní budovy, už poněkolikáté.
Připadla si úplně jako filmová Dorota Máchalová na pekelných vahách, jen nekřičela a nikdo ji neočichával. Neznala své provinění, musela však ukázat boty, tašku a kabát. Ten nepřevlékla a ani v něm nebylo cosi kovového, co by snad mohlo rám či ostrahu rozrušit.
"Je známo, že pan Šatra, úňaúňaúňáňá, pro krejcar nezná bratra, úňaúňaúňaňá, on jednou kvůli korunce, prý skočil hlavou do hrnce, ze čtrnáctého patra, ze čtrnáctého patra..." Pouštěla doma na CD dětem.
Předloni se jí tato věc skutečně stala, u okresního soudu vešla do rámu podobně jako Harry Potter do obrazu buclaté dámy a jako by neznala vstupní heslo, tak ozvalo se zběsilé nečekané pípání. Nakonec vykulený mladý příslušník spokojil se s jejím vysvětlením, že jde patrně o reakci na její antikoncepci, totiž na měděné nitroděložní tělísko. Pustil ji, protože se šel ihned pobaveně svěřit a vytlemit ke kolegovi. Vilmin otec chudák jen koukal, ale neprošel by také, měl voperován kardiostimulátor, pročež na tom s rámy byli stejně, nikdo by si je za rámeček nedal, ani údernický.
Jinak oplétačky neměla, jen snad jednou byla nucena hodinu hledět na neumělé klepání jednoprstové lenochodího virtuoźa Hovězího, který měl vyšetřit, zda její syn při návratu z mateřského centra byl či nebyl výtahem zachycen úmyslně. Bylo zjištěno že ne, poté byl každý po bitvě generálem, každý chytrým, kohosi prý výtah na šále uškrtil, jinde uřízl ucho, apod.
To, že si koupila tu knížku za pouhých dvacet korun, za to se velmi styděla. Ovšem ne za sebe, knihovna ji neměla v nabídce, sehnala ji z druhé ruky. Každý z nás posuzuje ze svého hlediska, dle svého žebříčku hodnot. A tady byl tedy mrazivý životní příběh Kohoutův.
Pan Šátrá musel být debil, to věděla bezpečně, ale že až takový, jeho totožnosti se jako vášnivá posluchačka hudby a neméně vášnivá čtenářka Signálu chtěla v dětství stůjco stůj dopátrat. Povedlo se o tři desítky let později. Youtube úňaňá zatím ještě neznal...
Kuba, hajnej a Anče, mezitím šikanováni penzistou německého příjmení makali a nekradli. Případová komise nehleděla na to, že jejich ochránce loupežnického vzezření, Rýbrcoul, používá na chráněných horách zakázanou pyrotechniku. Škoda před Vánoci byla velká, toho horského náčelníka hor...
Kdesi četla rozhovor, kde Trautenberkův vnuk byl smutný, že mu šikanují dědu.
A nyní, příhodně pod jeho bytem, byly slaveny náctileté narozeniny jedné kamarádky. Po jedenácté na den přesně sešla se rituálně celá parta. Po několika rundách v paneláku podal dojatý otec oslavenkyň nad zářícím marcipánovým dortem Vilmě do rukou kytaru. Tatík, ačkoliv sám abstinent zapřisáhlý, otevřel na tu jedináčkovu slávu světu dokořán nová plastová okna. Vilma chtěla nahodit cosi vznešeného, jak se na oslavu sluší a patří. "Heppy brzd-déj tu jů, možná však youtů..." Následoval přípitek a lokni si jako krokodýl, /možná snad dokonce aligátor/, úsměvy rovnátkově se zablýskly. Za nastálé pauzy začala s obrovským nasazením Krylova Anděla a Muchomůrky, "Ať Hovězí také trpí" pomyslela si pomstychtivě, trpěl zcela jistě, újmou sluchovou, vždy přesně jednou za rok.
"Seš jak rakouskej čert!" Provokoval chlapeček dospělou skupinku. "Rakouskej čert je vopravdickej!" "Teroristé bývají především z rozvrácených rodin..." Útržky hovorů plynuly. A onen tajemný pán z hrnce byl hodně obávaný estébák, úňaúňaúňaňá...
Asi není náhodou, že v devadesátých letech byl boom kvalitní hudby a filmů, duch doby byl naprosto famózní a pročež pustila drobotině film Šakalí léta.
