Houbařské determinanty a elegie

Houbaření je prý záliba, která spočívá v chození po lese a hledání a sbírání hub.V časech bezčasí je to navíc ideální koníček ještě vedle aktuálního počasí. Ideálně neutrální téma, které sbližuje všechny. Houba. Houbelec, houby!

"Kláro, jedeš s náma?" Ptá se pan Břečka dcery v holínkách. Jeden ze sedmdesáti procent právě startuje škodověnku.

"Už běžím tatí!" Utíká slečna v teplákách rychle do vozu...

"Tak coó, rostou? Otázal se soused paní Krepsilonové ve výtahu." Ano, je jich dost, my jezdíme na tu Vysočinu, tráva je zrána mokrá, musím si pořídit holínky. " Tož, tak ať nějaký najdete, budou řízky?"

"Do polohřibů kopu..." Chlubí se pražák u chalupy. "Jakto?" Diví se chalupář Cícha.

"Našel jsem plno praváků, koukej!"

"Dyť  to máš samý hořčáky, vole!"

"Závidíš, co? "

"Tak to vochutnej, ty blbej angrešte! Máš to hořký! "

"Tfujtajxl!" Prská ten, na jehož domácnost bylo oficiálně odhadnuto 8,2 kg hub na rok a to včetně hub nejedlých a otrávených.

"To já viděl v Alpách nalepené cedulky s eury na hřibech!" "A my to máme mámo za humny a přitom zadarmo!" Mluví z Cíchy přímo houbařská velmoc.

V autě  Břečkovi poslouchají Michala Davida a pak opět slyší:  "Tam kde je cestička úzká, úzká, tam našla Zuzana klouzka ..."

Cestou nabírají paní Kukačkovou: "Dneska byl index růstu hub označen jako čtyřka." Kam pojedeme, na to naše místečko? Rostou hřiby, kozáci, křemenáči! Vzrušeně šeptá dcera ze zadního sedadla.

"A co z nich uvaříte? Držkovku anebo smaženici? Já je dávám pod kuře..." Oznamuje  paní Břečková vespolek. Koukali jste se na Rozprostřeno, jak tam nakládali václavky? " 

"No jo, ale měli špatnou konzistenci láku a já dávám víc semínka!"

V lese potkávají pana Vekslu: "Dobrýý den, jak vám rostou?" Bujaře na celý les hlaholí Břečka. Spíše berou ne?Jdu z ryb, do chalupy se mi pustila dřevomorka, musím trhat trámy...

Lesem podupává lesní mateřská škola: "Muchomůrka sedí v lesíííčku, v lesíííčku, pěknou červenou má hlaviiičkú,...Na hlavičce bílé puntíky, puntííky..."

Pražák si bez ostychu rychle bere Cíchovy polohřiby a vmžiku je krájí na osmaženou předpřipravenou cibuli.

Z televize se ozývá profesor mykologie a propaguje neznámé druhy hub, pomlaskává nad holubinkami a jinými, slizobedlami.Moderátorka se svěžím tesco úsměvem děkuje za nové a nové druhy, které může do bezvědomí zavařovat, smažit, pražit, dusit.  

Pan Veksla řeže na cirkulárce ostošest a Cíchovi běží znovu do lesa na suchohřiby a klouzky, kováře, modráky, popřípadě růžovky.

"To je nadělení! Raduje se paní Břečková nad hřiby praváky, vyruší ji dcera: "Mamí, tady je mořská příšerá..." "To je přece  kotrč, ty hlupáčku", kárá a zároveň poučuje ji potěšený otec.

"Houby vítány..." Čte Jiřiček nadpis básničky v časopise... Paní Břečková je dojatá a krájí a krájí a tak bravurně, že se návštěva ani nedokáže odtrhnou od té nádherné podívané. Dcera slavnostně nese třetí plech s pečícím papírem a houbami do auta, má být přece podle švédů pařas a za oknem škodovky to uschne prostě nejlépe...

Nastává striktně houbové období, hladí si vous Cícha a sype plnými hrstmi houby do bramboráků. Z ulice sýčkují závistivci: "To je tím, jak si odfoukla tuhle ta elektrárna, proto tolik rostou, to jsme tuhle četli na zahraničním webu, zase jede jod, už žádnej tam není na skladech... " 

A k vínečku na večer- pečené kusy ryzců na másle s kmínem, absolutní mňamka. Rychlost zhouby.

Borec nakonec třímá v telce metrového hřiba a za ním se na pozadí objevuje ten atomový... Jak ztoho ven?